Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem
Před několika dny se uskutečnilo mimořádné jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity na téma – válka na Ukrajině a probíhající migrace ukrajinských uprchlíků do České republiky. O čem konkrétním jste jednali a k čemu jste dospěli?
V první řadě musím zdůraznit, že takovou bezprecedentní a obrovskou migrační vlnu Česká republika, po dobu své existence, ještě nezažila. Jak odbory jsme toho názoru, že naše země se na zvládnutí této mimořádné situace musí velmi dobře připravit. Znamená to, že bychom, co nejdříve, měli u nás rozdiskutovat přesnou podobu nového zákona Lex Ukrajina. Načež vláda by ho potom měla velmi rychle připravit a Parlament ČR, to je Poslanecká sněmovna a Senát, také urychleně schválit. Jenom k tomu mohu podotknout, že v tomto názoru se na jednání tripartity shodla jak Českomoravská konfederace odborových svazů, tak přirozeně i naše Asociace samostatných odborů. Jde o to, že musí být do nejrychleji, a co nejlépe, vyřešeny některé věci, které z tohoto masivního příchodu ukrajinských uprchlíků pro Českou republiku vyplývají.
Myslíme si, že naše vláda by měla v Bruselu požadovat úpravu rozdělení a čerpání evropských fondů, neboť této nové situaci, která po 24. únoru letošního roku nastala, již neodpovídá to, jak byly toto rozčlenění čerpání evropských fondů na různé projekty v loňském roce nastaveno. Takže Česká republika by měla Evropskou komisi požádat o opravu toho, jak tyto evropské peníze budou čerpány. Vždyť, právě pomoc ukrajinským uprchlíkům, by měla být pokryta z těchto evropských peněz.
Přirozeně, že jednou ze základních otázek, o nichž se u nás, ale i jinde v Evropě hovoří, je to, že požadavek EU na odstřižení evropské ekonomiky od ruského plynu, vyvolá potřebu změnit řadu projektů. Zejména jde o Zelenou dohodu pro Evropu neboli European Green Deal, kdy EU plánuje, aby do roku 2050 byla Evropa klimaticky neutrální. Mimochodem, dnes, po invazi ruských vojsk na Ukrajinu, celá EU i jednotlivé členské státy nyní řeší, jak zajistit co nejefektivnější odstřižení od dodávek ruského plynu, což – z ekonomického, ale i technického hlediska – není jednoduchý problém. Navíc, musíme vzít v úvahu i takovou možnost, že Rusko, jako reakci na sankce Západu, může samo zrušit dodávky svého plynu do Evropy. I s touto možností by měla česká vláda počítat a připravit příslušné kroky, aby kvůli tomu u nás nenastala katastrofa.
Řada politiků i ekonomů se v médiích vyjadřuje, že Green Deal je mrtev. Ale jsou však i ti, kteří říkají, že mrtev není, ale že se musí modifikovat jeho cíle a termíny spuštění jednotlivých kroků. Jak to, podle vás, tedy je?
Jsem toho názoru, že Green Deal je mrtev, protože jde o naproste nereálný projekt či spíše zbožné přání několika skupin lidí, kteří si myslí, že naše společnost by měla změnit své myšlení a měla by více myslet enviromentálně a ekologicky. Ostatně, výsledkem těchto tendencí, které převládly v Evropském parlamentu, potažmo i v Evropské komisi, je koncepce Společné zemědělské politiky na léta 2023 až 2027. Jde v podstatě o to, že evropské zemědělství se zaměří na rozvoj ekologického zemědělství, a to na úkor produkčního zemědělství, což není zrovna nejrozumnější v současné složité době. Vždyť smyslem a cílem zemědělství je výroba potravin, a to proto aby bylo nasyceno obyvatelstvo příslušné země či celého kontinentu. Jenže, k tomu musím dodat, že právě vpád ruských vojsk na Ukrajinu vyvolává nutnost celý tento projekt, jak byl vrcholnými orgány EU loni schválen, od základu přepracovat a změnit. To znamená, aby bylo dostatek potravin pro nasycení našich občanů a zároveň i ukrajinských uprchlíků. Těch je nyní skoro 300 000 a odhaduje se, že by jich mohlo být až půl milionu. Tedy produkce potravin, to je, podle nás, nyní úkol č. 1.
Proto také nemá cenu dále odkládat řešení situace. Jde nám všem přece o prosperitu v Evropě. Jsme toho názoru, že je možné vytvořit evropský Green Deal, který bude reagovat na novou pozici Evropy, ale i celého světa, která nastala po 24. únoru 2022. Výsledkem této nelegitimní situace, ze strany Ruska, bude ta skutečnost, že – pokud jde o energetickou, ale i zemědělskou politiku – bude nutné řadu původních myšlenek a nápadů přehodnotit a změnit.
Co je vlastně podstatou Green Dealu?
Podle Evropské komise, a bohužel i většiny poslanců Evropského parlamentu, je Green Deal orientován zejména na podporu ekologického zemědělství, což povede k tomu, že se značně sníží objem vyprodukovaných potravin. Dále je to požadavek, aby 10 procent úrodné zemědělské půdy se uvedlo do klidu tím, že se tato plocha zatravní a nebude již k užitku, pokud jde o výrobu potravin. Zároveň je to tendence snižovat používání hnojiv chemického původu atd. Ale to by se, podle nás, mělo spíše týkat západoevropských farmářů, kteří v zemích původních zemí EU14 tyto nebezpečné látky používají mnohem více na naši zemědělci. Právě ti naši šli příkladem již před několika lety, a to tím, že podstatným způsobem omezili jejich používání. Naši zemědělci naopak kladou důraz na využití organického hnojení, to je využití živočišného odpadu od hospodářských zvířat. V tom jsou právě jedineční.
Green Deal se samozřejmě týká i ekonomiky, to je hospodaření farmářů a zemědělců. V Bruselu kladou důraz na podporu malých zemědělců či spíše rodinných farem, zatímco velké a střední zemědělské podniky, které u nás, z historických důvodů, existují, jsou spíše trnem v oku pro bruselské úředníky, kteří od stolu, a bez odborných znalostí, rozhodují, jakým směrem se bude ubírat evropské zemědělství v příštích několika letech.
Tomuto záměru, to je podpoře rodinných farem, odpovídá i přepracování Národního strategického plánu Společné zemědělské politiky, k němuž došlo koncem ledna t.r., a to ze strany současné vládní koalice.
Jde totiž o to, že na pokyn EU bylo rozhodnuto, že střední a velké zemědělské podniky musí redistribuovat, to je převést část svých peněz z přímých plateb na hektar na malé zemědělce. Zatímco ve většině evropských zemí se tato částka pohybuje na úrovni 10 až 12 procent obálky financí, současná vláda to navýšila na 23 procent. S tím jednoznačně nesouhlasí čeští produkční zemědělci, kteří poukazují na to, že to velmi těžce ekonomicky poškodí střední a velké zemědělské podniky u nás, a to tak, že budou postupně omezovat či dokonce rušit živočišnou výrobu. Ta je totiž ztrátová a zemědělské podniky ji dotují ze své ziskové rostlinné výroby. Proto také v lednu došlo k demonstracím našich produkčních zemědělců. Ostatně, jejich nesouhlasné stanovisko zaznělo před pár dny také na konferenci o zemědělství, kterou uspořádal Výbor pro hospodářství, zemědělství a dopravu Senátu PČR společně se Zemědělským svazem ČR, který právě zastupuje české produkční zemědělce. Zástupci českých produkčních zemědělců ve svých ekonomických úvahách, které přednesli na konferenci, potvrdili, že hrozí postupný zánik živočišné výroby u nás, zatímco maso a další produkty se k nám vesele dovážejí ze Západu, zatímco český zemědělec má značné problémy, aby své potraviny umístil na pulty prodejen obchodních řetězců.
Co navrhujete?
V zemědělství potřebujeme jednoznačně podpořit změnu Národního strategického plánu Společné zemědělské politiky. Musíme začít intenzivně vyrábět potraviny, a to jak v rostlinné, tak i v živočišné výrobě. Řeči o tom, že v Evropě je dostatek obilí, jak to slyšíme v médiích, jsou nesmysl. Zemědělci, potravináři na tuto situaci upozorňují již dávno. Jde nám především o usměrnění cenové a obchodní politiky zahraničních obchodních řetězců. Podle zemědělců je chybou, že vyrábíme jen 40 procent vepřového masa či 70 procent hovězího masa. O nedostatku českého ovoce a zeleniny na našem trhu ani nemluvě.
Je sice pravda, že v pěstování obilí je Česká republika soběstačná. Ale válka na Ukrajině ukazuje, že bude chybět obilí ve státech na Arabském poloostrově, v Africe či jinde. Takže se dá očekávat, že ve světě značně poroste zájem o produkci obilí v těch státech, kde ho dokáží vyprodukovat, jako jsme my. S tím se musí počítat.
Ještě musím dodat, že jsem, jako předseda Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR, na této konferenci hovořil k přítomným senátorům a poslancům, přičemž jsem mimo jiné uvedl, že bychom v České republice měli mnohem více a intenzivněji pěstovat technické plodiny, jako je kukuřice, řepa, ale hlavně brambory. Mimochodem, brambory jsou, kromě jejich konzumace, rovněž významným materiálem pro výrobu lihu. Za současné politické a ekonomické situace bychom na to měli pamatovat. Na konferenci jsem také hovořil o tom, že musíme budovat bioplynové stanice druhého typu, které zvládnou zpracovat velké množství organického odpadu z měst.
Co se však bude muset změnit od základu, to je podpora zemědělců. Doba, kdy ODS, která hájí zájmy malých, rodinných farem, podporuje zatravňování, je – díky současnému vývoji naší společnosti – pryč. Musíme mít vysoce prosperující zemědělství. Pomůže nám i zalesňování České republiky. Vždyť naše společnost se musí také co nejlépe vyrovnat s následky kůrovce. Nelze nechat v lesích holiny. To škodí biotypu.
Za další je to i otázka legislativy. Myslíme si, že je nutné přepravovat a zjednodušit stavební zákon. Dále zákon o sociálních službách a zákon o státní službě. Také i silniční zákon, protože tam je důležitá otázka výstavby obchvatů velkých a středních měst. Když už jsem hovořil o zemědělství, nesmím opomenout ani novelizaci zákona o významné tržní síle, což by mělo umožnit našim zemědělcům získat odpovídající zastoupení na pultech prodejen obchodních řetězců.
Pokud jde o dopady Green Dealu, tak tento projekt se netýká jen zemědělství, ale i energetiky…
Pokud jde o energetiku, myslím si, že bychom měli stavět dva bloky jaderných elektráren, a ne pouze jeden. Kromě pátého bloku v Dukovanech to chce vybudovat i pátý blok v Temelíně. Tím by se to výstavba těchto dodatečných jaderných bloků značně zlevnila. To by vláda neměla opomenout.
Současně musím dodat, že nejsem stoupencem výstavby solárních panelů na zemědělské půdě, jak jsme se s tím před několika lety u nás setkávali. Jsem proto, aby se solární panely umisťovaly na střechy obytných či hospodářských budov. Případně byly umístěny i v tzv. brownfieldech, které již nemají uplatnění pro jiné využití. Zkrátka, solární panely do přírody nepatří.
Rovněž chci upozornit na jeden problém, a to, že v měsících, kdy bude dostatek energie z obnovitelných zdrojů, by pevné zdroje elektřiny měly být odstaveny do zálohy a měly by vykrývat potřebu dodávek elektřiny ve špičkách. Zároveň musím dodat, že bychom u nás vyrobenou elektrickou energií neměli za laciné peníze vykrývat dodávky do jiných zemí, když ji potom na burze nakupujeme velmi draze.
Když jste se zmínil o draze nakupované elektřině, logicky se ptám, co by měl stát dělat s rostoucími cenami?
Podle názoru odborů si český stát musí přestat hrát na to, že je zde jakýsi trh. Vždyť řada ekonomů nám dává za pravdu, že je to ve skutečnosti jen jakási hra na trh, což je politika Bruselu, které neodpovídá pravdě, a to zejména v zemědělství. Zkrátka, pokud jde o růst ceny energií, pohonných hmot potravin a ostatních nákladů pro naše domácnosti, ukazuje se, že některé ceny bude nutné regulovat. V podstatě je to jedno, zda to bude z hlediska výše marže nebo určením výše stropu cen potravin či jiných produktů. To záleží na vládě, jakou cestu zvolí. Ale, zdůrazňuji, že trh nemůže sloužit jenom těm, kteří u nás doslova loví v peněženkách občanů. Ještě chci dodat, že podpory, to je sociální dávky, by měli dostat jenom ti, kteří to potřebují, a kteří, když jsou v pracovním procesu řádně odvádějí daně, zdravotní a sociální pojištění.
V tomto okamžiku se musím vrátit k diskusi na tripartitě, kde zaznělo, že určitá odvětví, například stavebnictví, ale i jiné, nyní velmi potřebují ukrajinské zaměstnance, tak to není – z mého pohledu – tím správným přístupem. Jde totiž o to, aby, až skončí válka na Ukrajině, se Ukrajinci, kteří k nám migrovali, vrátili zpět, to je na Ukrajinu. Vždyť právě oni měli pomáhat vybudovat válkou zničení hospodářství. Tím by napomohli tomu, aby se jejich společnost vrátila k normálnímu životu. To by měl být přece jejich cíl, postupně vybudovat prosperující zemi, kam naše firmy budou vyvážet své produkty a tím přispějí k obnově tohoto, válkou zničeného státu.
Myslí, si, že o tom všem, co jsem v našem rozhovoru naznačil, bude se členy vlády i zástupci zaměstnavatelů hovořit na další, již řádné tripartitě, která se má uskutečnit zhruba v polovině dubna.
Miroslav Svoboda