Rozhovor s předsedou Asociace samostatných odborů Bohumírem Dufkem
Ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) nedávno navrhla zvýšení minimální mzdy pro rok 2022 ze současných 15.200 Kč měsíčně na 18 tisíc korun. Hnutí ANO to však odmítá z důvodu, že by to přispělo ke zvýšení nezaměstnanosti. Jaký je názor Asociace samostatných odborů?
Podle názoru Asociace samostatných odborů zvýšení minimální mzdy v žádném případě nepovede ke zvýšení nezaměstnanosti v České republice. Protože máme zde řadu podnikatelů a zaměstnavatelů, kteří neustále na veřejnosti tvrdí, že jim chybí pracovní síla. Je to konkrétně vidět i v různých oblastech a oborech, kde v současné době hledají pracovní sílu.
Jako odbory chápeme návrh ministryně Jany Maláčové, aby vzrostla minimální mzda na 18.000 Kč měsíčně, protože ve srovnání s řadou dalších států EU, je u nás mnohem nižší. Ovšem, myslíme si, že v důsledku současného vývoje české ekonomiky, kdy se vyrovnáváme s covidovou pandemií, je zapotřebí najít rozumný kompromis. Asociace samostatných odborů navrhuje, aby se minimální mzda zvýšila na 16.500 Kč měsíčně, což by odpovídalo reálnému vývoji naší ekonomiky.
Zároveň chci upozornit, že by minimální mzda u nás byla mnohem vyšší, kdyby bývalé vlády, tehdy pod vedením ODS, před deseti, patnácti léty, k této otázce přistupovaly odpovědněji. Laxní přístup k tomuto problému se rovněž projevil u bývalé vlády ČSSD, pod vedením tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky.
Jenže, její dávné předchůdkyně, to je vlády bývalých premiérů Mirka Topolánka a Petra Nečase z ODS, měly nezvyšování minimální mzdy jako svůj program. Významnou měrou k tomu tehdy přispěl i bývalý ministr financí Miroslav Kalousek z TOP O9.
Ačkoliv jsme, jako odbory, na jednáních tripartity či při dvoustranných jednáních s tehdejší vládou vyjadřovali s touto politikou absolutní nesouhlas, nebyli jsme vyslyšeni. Byla to prostě politika snižování životní úrovně našich občanů, kterou tehdejší koaliční vlády pod vedením ODS razily.
Proto jsme v uplynulých čtyřech letech přivítali, že současná vláda, pod vedením Andreje Babiše z hnutí ANO, je ochotna o sociálních otázkách s odbory jednat, a to jak při jednáních tripartity, tak i při dvoustranném dialogu.
Co se vám, jako odborům, na jednáních tripartity či při dvoustranném dialogu podařilo v sociální oblasti prosadit?
Z hlediska zájmů ochrany práv a zájmů zaměstnanců jsme řešili otázku zvyšování minimální mzdy, neboť její zvýšení má pozitivní účinek i na růst ostatních mzdových tarifů. Naše pozornost se zároveň soustředila i na zvyšování důchodů.
Ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová doporučuje, aby vláda o zvýšení minimální mzdy rozhodla ještě před říjnovými volbami do Poslanecké sněmovny. Podporují to i odbory?
Myslím si, že ministryně Jana Maláčová předložila vládě ČR, a v podstatě celé naší veřejnosti, rozumný názor. Asociace samostatných odborů ho plně podporuje. Ještě před říjnovými volbami by bylo velmi žádoucí výši minimální mzdy stanovit a schválit ve vládě.
Ovšem, na druhé straně si musíme uvědomit, že kdyby po říjnových volbách přišla k moci pravicově orientovaná vláda, toto rozhodnutí současné vlády o výši minimální mzdy by s největší pravděpodobností revokovala a zrušila ho. Právě proto připomínám, že otázka výše minimální mzdy by měla být velmi dobře prodiskutována všemi zainteresovanými stranami s tím, že když se najde rozumný kompromis, tak ho budoucí vláda, ať již bude jakéhokoliv politického složení, nechá v platnosti.
Koncem září vláda předkládá do Poslanecké sněmovny k projednání a schválení návrh státní rozpočtu pro příští rok. O kterých bodech státního rozpočtu budete na zářijové tripartitě asi nejvíce diskutovat?
Myslím si, že témat, o nichž se v rámci jednání tripartity rozproudí velmi živá debata, je povícero. Ostatně, dochází k tomu každý rok, a letos to bude důležité z hlediska co nejrychlejšího překonání důsledků covidové pandemie v české ekonomice.
Podle mého názoru, se kvůli návrhu značného schodku státního rozpočtu pro 2022, určitě povede diskuse o tom, jestli je celková výše státního rozpočtu dobře spočítána, a zda není tento schodek příliš vysoký, to je, jestli by neměl být nižší.
Druhou oblastí, o níž se na tripartitě bude hodně diskutovat, je to, zda se česká ekonomika pomalu již dostává z krize či zda tato krize v některých sektorech ekonomiky stále ještě přetrvává a zda to nepotrvá ještě tři, čtyři roky, než se z této krize dostaneme.
To se týká především terciální sféry, kdy zejména hotely restaurace pocítily to, že jim chybí deset milionů zahraničních turistů, jak na to byli zvyklí před vypuknutím covidové pandemie. Zkrátka, tento obrovský propad přílivu zahraničních turistů je velmi zaskočil, neboť tak ohromný propad tržeb prostě nečekali. A neumí se s tím v současnosti ekonomicky vyrovnat. Mnozí z nich nepochopili, že budou muset zrušit hotel nebo trvale zavřít restauraci, jelikož po dobu dvou, tří let, a možná i déle, se zahraniční turisté nevrátí. Takže, v době lockdownů si jejich zaměstnanci začali hledat nová, perspektivnější zaměstnání. Nyní, po znovu otevření hotelů a restaurací, řada z těchto jejich majitelů, má problém sehnat nový personál, protože jejich zaměstnanci odešli tam, kde mají stabilitu výdělku a slušnou pracovní dobu. Ostatně, na dveřích restaurací či v inzerátech v médiích je běžně vidět, že se hledají noví zaměstnanci, zejména kuchaři. Právě ti jsou dnes pro mnohé restaurace „nedostatkovým zbožím“.
Samozřejmě, že v terciální sféře nejde jen o hotely a restaurace, na to navazují další profese, ať již jde o prádelny, čistírny, taxislužbu, průvodce zahraničních trustů apod. I tyto profese se tímto problémem budou muset vyrovnat.
Terciální sféra nebyla jediná, kde došlo k propadům ekonomiky. Jaká se situace v průmyslu, dopravě, stavebnictví či zemědělství?
Statistické údaje, které zveřejňuje Český statistický úřad o situaci v hlavních oblastech české ekonomiky ukazují, že se tam situace pozvolna mění k lepšímu. Je naděje, že v příštích dvou, třech letech se tato část naší ekonomiky rozběhne natolik, že se bude moci hovořit o tom, že Česká republika je, z ekonomického hlediska, z nejhoršího již venku, a že poté začne opět výrazněji růst.
Podle mého názoru je zde však jiný problém, o němž se v posledních letech hovoří, a to bez ohledu na covidovou pandemii. Jde o otázku odvodů zisků zahraničních společností, které každoročně odtékají do mateřských zemí, odkud pocházejí tyto firmy, anebo přímo do daňových rájů, jako jsou Lichtenštejnsko, Nizozemí anebo nejoblíbenější daňové ráje světa Seychely, Belize či Hongkong. Víte, cca 300 miliard korun takto ročně, to je bez zdanění, odteče z České republiky do zahraničí. Proto odbory již několik let požadují, aby česká vláda s tím něco udělala.
Jenže, zatím na české politické scéně nebyla shoda k tomuto řešení. Pravicové politické strany veřejně hlásají, že si to nepřejí. Přitom, určitým zdaněním tohoto kapitálu, který Českou republiku každoročně opouští, by byly ve státním rozpočtu potřebné prostředky jak na navrhované a schválené investice, tak i na pokrytí poměrné části mandatorních, především sociálních výdajů.
V současné době se u nás hovoří i o zdanění nadnárodních bankovních institucí či obrovských technologických firem. Proč?
Vždyť, právě tyto společnosti, a nejen ony, mají obrovské zisky ze svého podnikání u nás, přičemž tyto zisky odvádějí do jiných zemí. Proto jsou ty to společnosti a firmy v hledáčku levicově orientovaných politických stran, aby alespoň určitá část jejich zisku pomohla české ekonomice.
Ještě k tomu musím dodat, že obrovské finanční zisky mají u nás i zahraniční obchodní řetězce, které svými supermarkety a hypermarkety ovládají přes 80 procent našeho maloobchodního trhu. Faktem je, že v poslední době dochází k enormnímu zdražování všeho prodávaného zboží, zejména však potravin. Naši spotřebitelé musejí tak opravdu hlouběji sáhnout do svých peněženek. To přirozeně je, ve srovnání s tím, co platí zákazníci v mateřských zemích těchto řetězců, nespravedlivé.
Mimochodem, nespravedlivé jsou i mzdy našich zaměstnanců v prodejnách těchto řetězců, a to ve srovnání s výší mezd v mateřských zemích, kde tyto firmy sídlí. Proto si myslím, že i zisky těchto zahraničních obchodních řetězců by měly být rovněž více zdaněny. Každopádně by to pomohlo našemu státnímu rozpočtu!
Vrátím-li k otázce schvalování státního rozpočtu pro rok 2022, o níž jsme před chvílí hovořili, musím dodat, že záleží především na tom, jaké bude složení Poslanecké sněmovny po říjnových volbách. Myslím si, že poslanci ještě v prosinci, jako tomu bylo v předchozích dvou letech, budou diskutovat o výši a struktuře státního rozpočtu. Rozpočet bude nakonec schválen na konci roku, a to ve znění, které bude odpovídat danému rozložení politických sil v Poslanecké sněmovně.
Miroslav Svoboda