Pod názvem „Sociální dialog jako nástroj sociální ochrany zaměstnanců a prevence diskriminace na českém trhu práce“ se 29. září v Kongresovém centru Praha uskutečnila mezinárodní konference, kterou pořádala Asociace samostatných odborů (ASO). Cílem konference bylo poukázat na význam sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání z hlediska ochrany práv a zájmů zaměstnanců v pracovním procesu.
Tomuto zaměření odpovídala i prezentace jednotlivých odborných studií, která přednesli pracovníci výzkumných ústavů, vysokých škol a dalších institucí, kteří se v rámci svých profesí tématikou pracovních vztahů a postavením zaměstnanců v pracovním procesu zabývají.
Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek, který je za odbory členem Evropského hospodářské a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise, ve svém úvodním vystoupení přivítal účastníky konference i řadu pozvaných hostů z evropských odborových organizací, například zástupce maďarských odborů. Zároveň konstatoval, že zájem mezi odboráři, ale i dalšími odborníky, kteří se ve svých profesích touto tématikou zabývají, byl značný. Svědčí o tom, mimo jiné, i skutečnost, že průběh konference se byl překládán do pěti jazyků, to je pro ty, kteří se ke konferenci připojili on-line. Bohumír Dufek dále konstatoval, že v pořadí jde již o pátou konferenci na toto téma, kterou Asociace samostatných odborů pořádá.
Podle něho význam konference spočívá hlavně v tom, že ne vždy se daří sladit postoje zaměstnavatelů a podnikatelů s požadavky odborů v oblasti pracovních vztahů a výše odměn za vykonanou práci apod. Proto také Asociace samostatných odborů oslovuje pracovníky různých institucí a organizací, aby vypracovali studie, které pomohou vyjasnit si problémy, které mezi zaměstnavateli a zaměstnanci v oblasti sociálního dialogu a zejména kolektivního vyjednávání existují, a to především z důvodu, aby v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání bylo dosaženo rozumného kompromisu.
Poté Bohumír Dufek uvedl, že jedním z hlavních požadavků odborů v rámci kolektivního vyjednávání je otázka dalšího navýšení platů a mezd a zajištění ochrany pracovník slušných pracovních podmínek zaměstnanců. Načež dodal, že druhým hlavním tématem kolektivního vyjednávání se v současné době stává i otázka bezpečnosti práce, to je vyvarování se pracovních úrazů či omezení možnosti onemocnění nemocemi z povolání.
Bohumír Dufek, který se jako předseda odborové centrály, pravidelně zúčastňuje jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR neboli tripartity, se v další části svého vystoupení věnoval současné společensko-ekonomické situaci v České republice. Zdůraznil, že další vývoj naší ekonomiky, ale i naší společnosti, bude ovlivněn určitou ekonomickou nestabilitou, která je dána především současným velmi výrazným růstem inflace, kterou nyní právě prožíváme, a která je k nám v podstatě dovezena ze zahraničí. Načež poznamenal, že odbory v současné době jednají s premiérem Andrejem Babišem o možnosti dalšího navýšení platů a mezd zdravotníků. Přičemž dodal, že odbory v rámci sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání dávají na jednu misku vah otázku maximálního navýšení mezd a na druhou stranu otázku udržení zaměstnanosti. Své požadavky pečlivě vyvažují tak, aby dokázaly u zaměstnavatelů vyjednat rozumný kompromis.
Poté Bohumír Dufek omluvil premiéra Andreje Babiše, který měl na této konferenci vystoupit, s tím, že jeho pracovní program byl změněn kvůli návštěvě maďarského premiéra Viktora Orbána.
V předtočeném projevu premiér Andrej Babiš ocenil dlouholetý dialog vlády a odborů. Načež předsedovi Asociace samostatných odborů Bohumíru Dufkovi poděkoval za uplynulé čtyři roky jejich vzájemného sociálního dialogu, kdy se obě strany vzájemně respektovaly a dokázaly si vyslechnout názory té druhé strany.
Poté se předseda české vlády věnoval charakteristice současného vývoje české ekonomiky. Zdůraznil, že je zapotřebí udržet konkurenceschopnost našich firem s tím, že česká vláda nepřipustí pád do dluhové pasti. Načež dodal, že Česká republika je šestou nejméně zadluženou zemí EU. Podle něho se česká ekonomika nepotápí ke dnu. Naopak, vyzdvihl, že se životní úroveň našich občanů zvyšuje. V této návaznosti připomněl zrušení karenční doby a navýšení rodičovských příspěvků z 220.000 Kč na 300.000 Kč s tím, že by vláda ČR chtěla tuto částku zvýšit na 400.000 Kč.
Premiér A. Babiš dále konstatoval, že některé odborové svazy v současné době navrhují zkrácení pracovní doby. Pro vládu ČR je tento návrh těžko akceptovatelný. Zároveň uvedl, že například návrh Asociace samostatných odborů na zvýšení minimální mzdy na 16.500 Kč měsíčně, je realistický. Podle premiéra by to mohl být dobrý kompromis. Přitom dále připomněl, že došlo k nárůstu platů zaměstnanců veřejného sektoru, kteří toto navýšení platů potřebovali, to je učitelům a zdravotníkům.
Andrej Babiš se rovněž zmínil o tom, že na úrovni vrcholných orgánů EU se nyní jedná o stanovení evropské minimální mzdy, takže očekává, že by odbory přišly s nějakým konkrétním návrhem, jak by evropská minimální mzda, a v návaznosti i naše minimální mzda, měla vypadat s tím, že o tomto návrhu odborů by se potom jednalo v rámci tripartity.
Samozřejmě, že premiér Andrej Babiš hovořil i o jiných ekonomických tématech, ale v naší zprávě o průběhu konference jsme se soustředily na ty, které úžeji souvisejí s odborovou tématikou.
V další části konference ASO se ujali slova jednotliví autoři či spoluautoři odborných studií k tématu sociálního dialogu jako nástroje sociální ochrany zaměstnanců a prevence diskriminace na českém trhu práce.
Poté začala odborná část konference, v jejímž průběhu byl k řečnickému pultu pozván t člen Evropského hospodářského a sociálního výboru Jaroslav Ungermann, který je ekonomickým expertem Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS) a zároveň i ekonomickým poradcem premiéra Andreje Babiše. Měl hovořit k odborné studii „Nové trendy v sociálním postavení zaměstnanců a jejich implementace do kolektivního vyjednává na podnikové úrovni“, jejímž je spoluautorem. Vzhledem k jeho zkušenostem z hlediska ekonomického a společenského vývoje v České republice je pochopitelné, že účastníkům konference doporučil, aby si studii, jejímž je spoluautorem, prostudovali ve sborníku a raději se věnoval charakterizování současného ekonomického a společenského vývoje u nás ve vazbě na další ekonomický vývoj v Evropě, potažmo ve světě.
Přičemž zdůraznil, že otázka sociálního dialogu bude v příštích několika letech velmi důležitá, neboť se sociální dialog bude odehrávat ve velmi složité ekonomické situaci.
Poté se zaměřil na otázku deficitu státního rozpočtu pro letošní rok, kdy konstatoval, že si nemyslí, že bude dosaženo schváleného schodku ve výši 500 mld. Kč, ale že schodek bude na úrovni 400 mld. Kč. To je, podle něho, doklad o tom, že naše země hospodaří s určitou rozvahou a odpovědností.
Dále prohlásil, že jednou z nejdůležitějších věcí, která se dotýká odborů, je otázka stanovení výše minimální mzdy. Připomněl, že jsou různé úvahy o tom, jak vysoko ji zvyšovat. Podpořil názor premiéra Andreje Babiše, že minimální mzda pro příští rok by se měla zvýšit na 16.500 Kč, neboť to odpovídá reálnému vývoji ekonomiky u nás.
Poté dodal, že se během posledních dvou let, díky covidové pandemii, projevily značné ekonomické rozdíly v jednotlivých regionech. Především se rozhodily mzdové relace mezi jednotlivými odvětvími a rovněž i mzdové tabulky v konkrétních společnostech a firmách. To, podle něho, není pro další ekonomický vývoj v naší zemi dobré. Přičemž poznamenal, že pokud se bude přidávat všem stejně, rozdíly v platech a mzdách mezi jednotlivými profesemi porostou. To může mít poté i negativní dopady na postavení těchto lidí v rámci firmy i jejich domácnosti.
Načež se Jaroslav Ungermann věnoval otázce nedostatku pracovních sil u nás. Dokumentoval to na skupině občanů 65+, kteří odcházejí do důchodu. Zhruba za 10 let, podle něho, bude nám v ekonomice chybě cca 280.000 lidí, kteří odejdou do důchodu. Přičemž nejhorší je to, že každým rokem u nás ubývá z pracovního procesu 50.000 lidí, kteří odcházejí do důchodu. Z toho plynou výrazné potíže české ekonomiky, které nás čekají. Proto také Česká republika musí změnit strukturu ekonomiky, ale to nelze učinit za pět let. To je dlouhodobější vývoj.
Východiskem, podle něho, je hledat dodatečné pracovní síly. Tedy zejména zahraniční pracovníky, protože oni jsou schopni pokrýt pracovní místa v těch profesích, které již čeští zaměstnanci nechtějí dělat. V této souvislosti odmítl názory některých odborových svazů, že zahraniční agenturní pracovníci, tím že pracují na nižší mzdy než ti tuzemští, snižují cenu práce u nás. Podle něho je to falešný argument. Poukázal znovu na to, že Češi tyto manuální práce dělat nechtějí. Většinou jde o sezónní práce, ať již v zemědělství, při česání ovoce, případně i ve stavebnictví. Podle něho je zapotřebí si, že i tito zahraniční pracovníci pracují tak, aby se naši lidé měli dobře. Vždyť také platí sociální a zdravotní pojištění, které odvádějí státu či zdravotním pojišťovnám.
Jaroslav Ungermann dále nastolil ještě jeden vážný problém – to je prodloužení aktivního věku lidí, kteří chtějí dále pracovat a nechtějí odejít do důchodu. Uvedl, že těmto lidem se zvýší důchod o 0,4 procenta za rok, což u průměrného důchodu činí cca 80 Kč měsíčně. To se lidem nevyplatí. Podle něho by tito lidé měli dostat více, a to i za tu cenu, že by nepracovali pět dní v týdnu, ale například jen dva či tři dny. Jim by zvýšil výměru důchodu o 1,5 procenta za rok, což by bylo asi 250 až 300 Kč měsíčně.
V další části svého vystoupení se Jaroslav Ungermann dostal k otázce přípravy nové, mladé generace, která během příštích let vstoupí do aktivního profesního života. Poukázal na to, že je u nás, a to ve srovnání s humanitními obory studia, příliš málo střeních škol technického zaměření, případně i technických učilišť. Absolventi těchto technických škol dnes chybí v naší ekonomice.
Obdobné je to i pokud jde o vysoké školy. Dnes máme 80 vysokých škol, kdy technických vysokých škol, ve srovnání s humanitními, je opět jen několik. Výsledkem je přemíra studentů, kteří vystudují obory, pro něž potom nebude v daném oboru uplatnění. Nad tím je potřeba se zamyslet.
Poté přešel Jaroslav Ungermann k problematice rostoucí inflace s tím, že u nás je inflace ve výši 4,1 %, zatímco v EU je to celkově 3,2 %. Ale, například Polsko má inflaci ve výši 5 %. Proto dodal, že o inflaci bychom měli u nás hovořit se znalostí věci. To je vzít do dalších ekonomických úvah to, jak rostou ceny, například stavebních materiálů, ceny kovů a dalších surovin, které dovážíme. To vše ovlivní další vývoj naší ekonomiky.
Na to navázal s otázkou růstu cen v energetice. Podle něho se elektřina musí vyrobit a poté se musí dále dostat do firem, do domácností. Problém je i v tom, že nejsou dostatečné kapacity přenosové sítě. S chystaný útlumem uhelných zdrojů a nedostatečnou podporou jaderné energetiky v EU, hrozí, že nebude možné tuto elektřinu vyrobit. Zároveň dodal, že i plány EI nahradit uhlí plynem mají své limity. Evropská unie jako celek spotřebuje cca 500 miliard kubíků plynu ročně. Plyn se musí odněkud vzít. Evropa vytěží celkem cca 250 mld. kubíků plynu ročně. Část plynu se dováží z Alžírska a Libye, asi 25 mld. kubíků. Takže zbývá asi 175 mld. kubíků, které je nutné dovézt. Podle Jaroslava Urgemanna někteří „odborníci“ uvažují, že by se uhlí dalo nahradit zkapalněným plynem. Ten je ale mnohem dražší. Navíc se dá odvézt kamkoliv, třeba do Asie, kde ho jeho majitelé prodají o 50 % dráže než v Evropě. Přitom, na základě různých „doporučení“ se dnes plyn kupuje na tzv. krátkodobých trzích. Mimochodem, 1000 kubíků plynu stojí na tomto trhu 800 dolarů. K tomu je nutné připočítat i náklady za dopravu a plus některé další poplatky. Protože Česká republika, stejně jako celá EU, je pod vlivem světového trhu, je nutné najít nějaké rozumné východisko z této situace, což bude obtížný a nejednoduchý úkol.
Pokud jde o prezentaci ostatních odborných studií, vzhledem k tmu, že je k dispozici audiovizuální záznam konference, jenom stručně charakterizujeme, k jakým problémům a otázkám, které se týkají sociálního dialogu a kolektivního vyjednávání autoři těchto studií vystoupili.
„Diskriminace na českém trhu práce v socioekonomickém kontextu“ byl název a téma odborné studie s níž vystoupil profesor Jakub Fischer z Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze. Nejprve vysvětlil, že první část této studie se týká makroekonomického vývoje České republiky v letech 2016-2020, přičemž data a podklady pro toho hodnocení byly čerpány z údajů Českého statistického ústavu (ČSÚ). Upozornil, že v roce 2009 se České republiky velmi silně dotkla globální ekonomické krize ve formě recese. Ovšem, již v roce 2015 zaznamenala Česká republika, díky silným investičním aktivitám, velice silný ekonomický růst. Jenže v letech 2017-2019 nastalo v české ekonomice určité zpomalení, kdy tempo růstu ekonomiky kleslo z 5 procent na 2,2 procenta.
Poté profesor Fischer poukázal i na to, že k jakým změnám v uplynulých několika letech došlo v odvětvové a zejména v regionální struktuře naší ekonomiky. Označil to za časovou bombu do budoucna. Jestliže Praha a Středočeský kraj jsou ekonomicky v popředí, Karlovarský kraj se dnes ekonomicky nachází na úrovní roku 1996. V další části svého vystoupení se profesor Fischer věnoval otázce rozdílů v odměňování mužů a žen v návaznosti na jejich věk, vzdělání a pracovní zařazení. Mimo jiné konstatoval, že ženy berou o čtvrtinu nižší platy a mzdy než muži.
„Vzdělávání zaměstnanců jako prevence před diskriminací na trhu práce“ – byl název odborné studie, kterou představila Zdeňka Šímová z Národního vzdělávacího fondu, o.p.s. K zajímavým postřehům Zdeňky Šímové patřil fakt, že ještě nedávno se říkalo, že v souvislosti zavádění nových technologií a pracovních postupů v rámci Průmyslu 4.0, dojde k zániku až poloviny původních profesí. To, ale podle ní, není až tak docela pravda. V příštích 10 až 20 letech se spíše očekává zánik až 14 procent profesí, přičemž ohroženo bude dalších 20 až 30 procent profesí.
Poté se Zdeňka Šímová se věnovala změnám ve struktuře zaměstnanosti, Podle ní rostou požadavky na vyšší potřebu kvalifikovaných a vysokoškolsky vzdělaných pracovníků, kteří umí obsluhovat moderní stroje a techniku.
Věnovala se i novým formám zaměstnávání, kdy se mění nejen obsah pracovní činnosti, ale mění se i samotné formy práce. Kvůli covidové pandemii přešla řada firem k alternativním způsobům a formám zaměstnávání. Přičemž dodala, že v současnosti vzniká potřeba jak vysoce kvalifikovaných zaměstnanců, tak i nízko kvalifikovaných pracovníků. Na základ dostupných dat očekává postupný úbytek středně kvalifikovaných pracovníků.
V závěru svého vystoupení se zaměřila na otázku vzdělávání v rámci kolektivního vyjednávání. Uvedla, že aktivita odborů v oblasti vzdělávání zaměstnanců není u nás příliš vysoká, neboť u nás na to pamatuje cca 5 % kolektivních smluv, zatímco v EU je to v průměru 25 % kolektivních smluv. Podle ní by se firmy a odbory této otázce v rámci kolektivního vyjednávání měly věnovat.
S prezentací odborné studie „Vliv kolektivního vyjednávání na rozdíly v postavení manuálních a duševních pracovníků na českém trhu práce“ vystoupila Ludmila Husaříková ze společnosti Trexima spol. s.r.o. Nejprve ukázala na rozdíly mezi manuálními a duševními pracovníky, a to zejména pokud jde o využívání pracovní doby a o otázku odměňování jednotlivých skupin zaměstnanců. Podle ní většina manuálních pracovníků pobírá nižší mzdu, než je medián u duševních pracovníků. Rozdíl mezi mediány obou těchto skupin činí až 12.000 Kč měsíčně. Mnohem lépe v obou kategoriích jsou placeni zaměstnanci, kteří pracují ve firmách, které jsou v zahraničním vlastnictví.
Expertka dále konstatovala, že v současné době rostou požadavky na kvalifikaci pracovníků, na vyšší zapojení do týmové práce a současně i schopnost pracovat samostatně. Přitom platí, že pracovníci v manuálních profesích mají pro svoji práci mnohem náročnější podmínky, než mají ti duševní. S rostoucí automatizací a robotizací se ukazuje, že některá pracovní místa se stávají nadbytečnými. Načež nahrazování zaměstnanců moderními stroji lze pozorovat nejen u manuálních pracovníků, ale i v administrativě.
Poté Ludmila Husaříková uvedla, že přestože odborová angažovanost v řadě zemí klesá, studie OECD uvádí, že kolektivní vyjednávání má příznivý vliv na pracovní podmínky a na vyšší mzdy. Podle ní je přítomnost odborů na pracovištích spojena s nižší pracovní zátěží zaměstnanců a vyšší kvalitou pracovního prostředí, což dokumentují i data, získaná z průběhu kolektivního vyjednávání v letech 2016 až 2020.
V závěru Ludmila Husaříková konstatovala, postavení manuálních a duševních pracovníků je rozdílné. Tyto skupiny pracovníků mají totiž odlišné zázemí a odlišnou strukturu pracovní doby. Rozdíly jsou i v úrovni odměňování. Podle ní je zapotřebí tyto rozdíly ve mzdách i v ochraně pracovních podmínek sledovat a reagovat na ně v rámci kolektivního vyjednávání.
Spoluautoři odborné studie „Role sociálního dialogu v boji proti diskriminaci v pracovním procesu v mezinárodním kontextu!“ Aleš Kroupa a Soňa Veverková z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí se věnovali tomu, jak udržet na trhu práce některé skupiny zaměstnanců, které se v životě setkávají s diskriminací.
Aleš Kroupa hovořil o tom, že studie se zabývá těmito příklady diskriminace, to je u rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry nebo světového názoru a státní příslušnosti. Autoři studie přitom vycházeli z průzkumů veřejného mínění, jak je zpracovával Eurobarometr, jenže je řízen Evropskou komisi. Zároveň do studie zahrnuli i informace, které vyplývají z průzkumu pracovních a životních podmínek, které zkoumá tripartitní agentura Eurofound. Přičemž prezentací několika grafů ukázal, ve kterých situacích se lidé s diskriminací nejčastěji setkávají.
Na Aleše Kroupu navázala Soňa Veverková, která hovořila o diskriminačních důvodech v oblasti zdravotního a tělesného postižení, rasové a etnické příslušnosti, víry a světového názoru a příslušnosti k LGBT+ menšině. Konstatovala, že při hledání zaměstnání se s potížemi setkávají lidé, kteří patří do skupiny zdravotně a tělesně postižených. Podle ní je dnes centrem pozornosti, a to na úrovni jednotlivých států EU, skupina LGBT+. Podle ní jde v podstatě o bezproblémovou skupinu. Jde o lidí, kteří jsou vzdělaní, nemají rodinné závazky a nehrozí, že budou doma s nemocnými dětmi. Navíc své práci ve firmě věnují hodně času. Podle zaměstnavatelů jsou to ideální zaměstnanci.
Podle ní Soni Veverkové jsou také vážným problémem zůstávají jedinci odlišné rasové a etnické příslušnosti. S rostoucí migrací jde o problém v řadě zemí EU. Británie. Přičemž dále uvedla, že z jednoho průzkumu vyplývá, že lidé, pokud jde spolupracovníky v zaměstnání, dávají přednost kolegovi s bílou barvou pleti, dále s asijskými rysy, poté s černou pletí a na posledním místě jsou Romové. Pokud jde o diskriminace v případ víry, lidé si přejí na prvním místě křesťana, dále ateistu, žida, budhistu a na posledním místě je muslim.
S prezentací odborné studie „Role kolektivního vyjednávání při zajištění pracovních podmínek včetně spravedlivé odměny za práci“ se představil Jan Horecký z Masarykovy univerzity v Brně. Podle něho studie souvisí s postavením odborové organizace a zaměstnavatelů v rámci kolektivního vyjednávání. Konstatoval, že vliv sociálního dialogu a vliv kolektivního vyjednávání na spravedlivé podmínky v práci je neoddiskutovatelný. Zároveň dodal, že sociální partnerství a efektivní sociální dialog je cestou, a prakticky i jedinou možností, jak dosahovat na centrální úrovni, ale i na nižších úrovních, spravedlivé odměny a spravedlivých pracovních podmínek.
Poté Jan Horecký hovořil o různých formách zaměstnávání, s nimž se dnes pracovníci setkávají. Patří sem například flexibilní formy zaměstnávání, prekérní formy zaměstnávání apod. Běžně se dnes užívají i výrazy, agenturní zaměstnanci či zaměstnanci v platformové ekonomice (internetové). Podle něho se právě do těchto nových forem zaměstnávání prolíná i otázka diskriminace, především nerovného zacházení a přístupu k jednotlivým zaměstnancům. Zároveň poznamenal, tyto tendence nových forem zaměstnávání jdou ruku v ruce s postupující globalizací. V této návaznosti zdůraznil, že odbory by se na řešení těchto otázek, v rámci komunikace se zaměstnavateli, měly podílet. Pokud jde o model sociálního dialogu, inspirací pro nás by měl být severské státy.
V této návaznosti uvedl, že se dnes v EU uvažuje i o tom, že e firmy, jimž bude prokázána diskriminace zaměstnanců, se nebudou moci zúčastnit výběrových řízení na veřejné zakázky.
Název poslední odborné studie, která měly být na konferenci představena, zní: „Role kolektivního vyjednávání v oblasti sociální ochrany zaměstnanců“. Jak ale organizátoři konference jejím účastníkům oznámili, z technických důvodů byla tato její prezentace odložena na další konferenci Asociace samostatných odborů, která se uskuteční koncem prosince letošního roku, a to formou on-line připojení.
Závěr konference přirozeně patřil předsedovi ASO Bohumíru Dufkovi, který poděkoval přednášejícím i ostatním účastníkům za jejich účast na této konferenci.