Pane předsedo, jak hodnotíte současnou situaci na trhu práce, kde chybí velké množství (cca 300.000 volných pracovních míst) zaměstnanců v celé řadě odvětví?
Myslím si, že se musíme vrátit do historie, tak 5-6 let, možná 8 let, kdy končila vláda Petra Nečase, současně končila ekonomická krize v Evropě a začínal ekonomický růst. A to hlavně z důvodu, že v Česku máme opravdu schopné podnikatele. Když roste hospodářství, potřebujete hlavně pracovní sílu. Nicméně tvrdím, že Češi by neměli dělat jakoukoli práci, protože trh nabízí některé práce dlouhodobě neobsazené, které samozřejmě nejsou podřadné, ale potřebují méně kvalifikované pracovníky. Myslím si, že čeští pracovníci jsou velmi kvalifikovaní a tito pracovníci by měli být využiti na jiných postech, než aby například zametali ulice. Avšak tato situace tomu neodpovídala. Ekonomika začala prudce stoupat, čemuž pomohli hlavně naši podnikatelé a rovněž i některé vládní resorty. Čemuž jsem rád. Například automobilový průmysl, je ale třeba stejně pohlížet i na jiné sektory, abychom se nesoustředili jen na něj, ale měli bychom více diverzifikovat. Navíc někteří lidé podporovali hlavně služby, které dle nich jsou motorem hospodářství. Já si naopak myslím, že služby rostou, když roste průmysl. Je to spojená nádoba, když rostou mzdy v průmyslu, tak lidé si mohou objednávat služby. Je pravdou, že se začali přeceňovat některé služby a tím musel růst počet zahraničních dělníků, kteří se dostali na český trh práce. Dalším problémem je dobrá mzda. Protože některým lidem se nevyplatí pracovat, protože sociální dávky můžou být vyšší než platy. Dnes chybí asi 300 tisíc zaměstnanců, byť některá odvětví o pracovní místa přišla, například gastronomie, turistický ruch apod. To sebou nese problém, že potřebujeme doplnit tyto chybějící pracovní stavy. Já se toho osobně nebojím, to jde i za námi (odbory), že ne všude máme vyjednané dobré mzdové ohodnocení. Protože tam, kde jsou malé mzdy, tak zaměstnanci i zaměstnavatelé podráží mzdy ostatním. Dle mého názoru se toto také zlepší. Trh si udělá pořádek, přestože nyní je situace složitější i z hlediska zahraničních zaměstnanců, kteří k nám hlavně proudí přes Polsko. Především jde o kvalitu těchto pracovníků. Nicméně podnikatelé za špatnou práci nebudou ochotni platit.
A neměl by se v současnosti český trh práce více otevřít zahraničním pracovníkům, například z Ukrajiny?
Začnu ze široka, my konečně musíme zvýšit digitalizaci. Zrušení ministerstva informatiky byl špatný krok, navíc to převedli pod ministerstvo vnitra, kde to celé usnulo a máme tak například proti Estonsku v digitalizaci velký dluh. To škodí občanům i státu. V tuto chvíli navíc komplikuje situaci epidemie covidu a strach z ní. Byrokracie by měla ale ustoupit digitalizaci a pak získáme i dostatek pracovníků. My nemůžeme mít uzavřený pracovní trh, musíme však hlavně v této otázce vyřešit i pracovní agentury, které ohýbají pracovní trh, a když toto odstraníme, tak pracovní síla ze zahraničí bude k nám mnohem lépe přicházet. A firmy nebudou zneužívat svého postavení. Je totiž třeba pracovníky do jednotlivých oborů hledat přímo.
Ve veřejné správě je v současné době skoro 20 % velmi kvalitní pracovní síly, není nyní příležitost tyto pracovníky přesunout na pracovní trh na chybějící pozice?
Aktuálně určitě ne, je před volbami, asi nikdo nemá odvahu kohokoliv z veřejné sféry propustit. Problém je, že neustále si pro ně vymýšlíme práci. Odpovím na to jednou větou, jak jsem již jednou odpověděl novináři z BBC. Chceme-li mít prosperující stát, musíme mít prosperující státní správu, která se bude o občany starat a nikoliv občané, aby se starali o státní správu. Propustíme každého 3 ouřadu bez ohledu na funkci a problém s nedostatkem zaměstnanců máme vyřešen a stát i my všichni na tom vyděláme.
Sledují odbory nejnovější trendy jako robotiku, rozvoj umělé inteligence a obecně moderní technologie, které budou čím dál častěji nahrazovat v některých činnostech člověka?
My s tím žádný problém nemáme, například v zemědělství se již nejméně 20 let s tímto fenoménem setkávám. Všimněte si, že všechna pole jsou zasetá, vše je sklizeno, protože tam šla ta automatizace neuvěřitelně nahoru. Všimněte si, jak jeden zaměstnanec zvyšuje produktivitu práce v zemědělství. Vezmeme-li živočišnou výrobu – máte 400hlavé stádo dojnic a obsluhují ho 3 lidi. To je velký progres. Já si dokonce myslím, že bychom tento celý proces měli urychlit. Protože bychom tím získali celou řadu nových zaměstnanců, protože i tyto stroje a roboty budou muset mít nějakou obsluhu a servis. Je jen otázkou, jak ta technika bude kvalitní. Nicméně v celém zemědělství máme dnes 96 tisíc pracovníků a vyrovnávají se s celou touto situací velmi dobře. Příkladem může být automatizovaný sklad s chmelem, který obhospodařuje jeden člověk.
Otázka minimální mzdy je tradiční otázka, jak se v současné době odbory staví k této otázce?
Cena práce by měla být co nejvyšší, pokud možno za 105 % pracovní výkon, a to je moje životní moto. S tím, že udržíme i co nejvyšší zaměstnanost, protože to je spojená nádoba. Navíc ani odbory nemají vždy stejný názor na tuto otázku. Pokud jde o těch navrhovaných 18 tisíc, my jsme dokonce jako první tento návrh kritizovali, nevyjímaje pana Středulu, který tuto výši minimální mzdy prosazoval.. Některé požadavky jsou nesmyslné, my jsme navrhovali 16.500 Kč což je o 100 Kč méně, než navrhovala vláda. Podle mého ekonomického týmu, který je vysoce kompetentní, dobře se strefujeme do reálných možností ekonomiky, protože my potřebujeme za dobrou produktivitu práce dobře zaplatit. Na druhou stranu nechceme, aby docházelo k propouštění, protože nebude na platy. A samozřejmě je to i o firmách, protože my tady nemáme jen ty velké a silné firmy. Máme tady drobné živnostníky a zemědělce, pro ně by byl skokový nárůst mezd vražedný. Na druhou stranu si za to můžeme sami, neboť Topolánkova vláda 7 let nezvedla minimální mzdu, byť produktivita rostla a my jsme navrhovali růst mezd, alespoň o 100 Kč, avšak nebyli jsme vyslyšeni. Proto se ten deficit musel dohnat a na to měl rovněž větší vliv trh než odbory. Je to o nedostatku pracovních sil, a my chceme, aby lidé byli placeni nejen za práci, ale také za to, co umí.
Pane předsedo, jak vnímáte po pandemii stav ekonomiky a nebojíte se ekonomické krize?
Otevřeně říkám, že spíše ne. Byť mediální prostor přináší celou řadu názorů. Chyby se dělají, ale to nejen v České republice. Je důležité připomenout, že máme schopné podnikatele a máme schopné zaměstnance, kdy je někdy pro byznys největší přítěží Parlament a jeho legislativa. Myslím si, že to zvládneme. Nicméně máme tady i zdravotnictví. Snažím se, aby byli zdravotníci dobře zaplaceni. Protože odvádějí vesměs vynikající práci a pokud je v tom podpoříme, tak to ta republika vydrží. Někdy se děsím negativních názorů na očkování. Ty, co se nedávají naočkovat, nakonec zválcuje buď COVID nebo zbytek společnosti. Firmy to nakonec vyřeší, protože ty potřebují pracovat a vydělávat, a člověk, který představuje riziko, tak bude muset odejit.
Pane předsedo, jak hodnotíte současný růst inflace?
Přiznám se, že je to 50 na 50. Část je dovozená inflace a část je naše vina. Podívejte se třeba na restaurace, které najednou skokově zdražili. Obědové menu za 200 Kč je dle mého názor drahé. Zemědělci nezdražili, přestože jim zdražily vstupy, jako energie, PHM apod. Současně zahraniční firmy vylepšují své zisky v Česku. Stejně tak obchodní řetězce. Můžeme uvést jako příklad cenu másla, která je ostudná. Ceny se tam zvedají zbytečně. Naštěstí ČNB na to reaguje zvýšením úrokové sazby, což je dobře.
EURO nebo Koruna?
Přiznám se, že na EURO nyní nemáme, ale v budoucnu určitě ano. Podmínkou ale je, aby se více srovnaly základní parametry, a to nejen životní úrovně. To znamená, že se musí zvednout i prosperita naší země. Musí se srovnat i základní mzda s okolními státy. Protože přece Češi nepracují méně než Němci. V některých případech pracujeme lépe, ale nemáme to zaplacené. Musím konstatovat, abych si to později nevyčítal, mně prostě vadí, že srovnáváme některé věci s Evropou, a na druhé straně některé věci nechceme vidět. Máme evropskou cenu ovoce, ale kde je ta evropská mzda? Máme evropskou cenu energií, ale ne evropskou mzdu. Nemůžeme si ani v legraci myslet, že Němci nebo Rakušané mají o tolik větší produktivitu práce než my. Ve Škodovce nebo v Kolíně naši lidé pracují stejně jako v německé továrně, ale bohužel je tady nějaká závislostní ekonomika, protože jsme špatně vyjednali podmínky v Evropě, na rozdíl třeba od Polska. Odpověď tedy zní nyní ne, ale v horizontu 10 let ano.
Letos se podařilo snížit zdanění práce, kdy byla zrušena super hrubá mzda, jak hodnotíte tento krok?
Odpovím z jiné strany, existuje celkové zdanění práce, daně zaměstnanců a podnikatelů a podniků, kteří za tu práci odvádí daně. Toto je spojená nádoba. Myslím si, že superhrubá mzda byla obrovská chyba ministra Kalouska, zdanit daň je něco nehorázného, vždyť tím oslabil pracovní sílu a tím se proškrtal do mínusu a nyní nám prostřednictvím médií radí. My jsme spolu diskutovali mnohokrát a některé věci mi nikdy nebyl schopen vysvětlit. Zdanění práce je prostě u nás nesmírně vysoké, a tak vede k bohaté sociální politice, čímž se některým lidem nevyplatí pracovat. My musíme mezi tím nastavit správnou míru.
Hlavní politikum, které hýbe Evropou v současné době, je green deal, co si o tomto fenoménu myslíte?
V tomto směru jsem velice opatrný. Když si vzpomenu na Lisabonskou smlouvu, tak Evropa tvrdila ve své strategii, že v roce 2000 předběhne celý svět. ale jak vidíme, nepodařilo se to. Za některé věci, například za žárovky, dnes platíme šílené peníze. A takových věcí je celá řada. Někteří lidé jen hodné křičí, ale chybí mi tu racionální koncepce. Bohužel ty křičící skupiny jsou vždy menší než ta mlčící většina. A nyní nám ordinují green deal. Měli bychom se chovat všichni šetrně k přírodě a nevymýšlet si nesmyslné zákazy a nereálné koncepce. Například já jsem na tripartitě požádal o snížení ceny emisních povolenek. Protože jejich cena je nehorázná. Například v Německu říkají, že máme levné energie a potraviny, což se opět vracím k té životní úrovni. Navíc většina těch velkých zahraničních firem daní mimo Českou republiku, tzn. v Holandsku, Irsku apod., což považuji za obrovský podraz, protože oni tady nechají bordel a jdou si danit ven. Myslím si, že peníze mají zůstat tam, kde se vyrábí. Například my jsme připravili projekt „Zelené prázdniny“ pro děti, prostřednictvím kterého jsme například chtěli vysázet stromy. Musím ještě uvést jednu věc, a to jsou auta. Vždyť dnes již jsou na takové technologické úrovni, že vypouští čistší vzduch do ovzduší, než jaký nasají. Proč elektrická mobilita a nikoli třeba vodík či jiná alternativa, abychom si mohli vybrat. Dle mého názoru je nutné snížit ceny za emisní povolenky, aby nešly energie tak raketově nahoru.
Chyba je i na naší straně, protože snížení DPH u PHM se projevilo maximálně v kapsách některých prodejců. Jedna firma má ale stále nízkou cenu a pracuje s kvantitou. Nechápu, proč není druhá společnost jako třeba státní EUROIL která by také tlačila cenu na trhu paliv dolů. Vždyť se podívejte na D1, jaké nehorázné ceny mají všechny pumpy. To je normální kartel. Máme kontrolní orgány, ale oni nic nedělají, a ještě si ty úředníky dobře platíme. Stát musí tyto aspekty řešit. Mám pocit, že zde selhává ÚHOS, Česká obchodní inspekce a další státní úřady.
Vaše odbory působí také v zemědělství, jak hodnotíte z pohledu pandemie potravinovou soběstačnost a kvalitu českých potravin?
Prázdnější regály v době pandemie nezpůsobil nedostatek potravin, ale spíše problémy v dopravě a nedostatku pracovních sil, my jsme měli dobře naskladněno, předzásobeno. Ovšem malí podnikatelé či zemědělci jsou na tom z tohoto pohledu hůře. Nicméně to ukazuje, že v budoucnu nebude možné jen dovážet z jednoho místa, což nemůže být ani BIO, protože musíme počítat do uhlíkové stopy i ten kamion, proto chci raději rajské jablíčko z Moravy než ze Španělska. Navíc ho nebudeme muset ve Španělsku sbírat zelené. Kvalita takto dovezené potraviny není ani BIO, a hlavně je v rozporu s koncepcí zelené Evropy. A pokud se vrátíme zpět k regionálním produktům, bude to mít pozitivní vliv i z hlediska naší soběstačnosti. Stejně tak pandemie ukázala, že vyrábět vše v Číně není dobré. I ta Čína dnes vyrábí navíc draze. Proto potřebujeme některé věci zase vyrábět u nás. Příklad jsou čipy, které můžeme vyrábět u nás. Dnes čekáme na čipy a nevyrábíme, automobilový trh stojí, protože jsme závislý na Asii. Česká republika toto vyrábět umí, v minulosti jsem to panu premiérovi říkal, že v rámci programu národní obnovy může ovlivnit a zainvestovat českým podnikatelům výrobu čipů, aby mohli vyrábět, a to třeba i formou úvěrů.
Jaká budoucnost, nebo trendy čekají odbory?
Jak se zlepšují podmínky zaměstnanců ve firmách, tak i klesá vliv odborů. Jenom je otázka, jak se s tím odbory dokážou vyrovnat, protože stejně jako v jiných oblastech i tady je to o financích. Ale já jsem přesvědčený, že odbory tady budou, protože jsou garantem určité míry a rovnováhy. Dám příklad. V Evropě se diskutuje o tom, že pokud firma nebude mít uzavřenou kolektivní smlouvu, nedostane se ke státním a veřejným zakázkám. Protože musíme zachovat pro lidi určité sociální dimenze. Dnešní Evropa diskutuje, že zakáže smlouvy se zeměmi, kde existuje prekérní nebo dětská práce. To je práce pro odbory, avšak samozřejmě nevím, jak se zachovají nástupci dnešních odborářů. Ti naši nástupci se budou realizovat v budoucí jiné ekonomické situaci a na to si počkejme.
JUDr. Ing. Mgr. Pavel Sorokáč, MB