Bohumír Dufek: Pro další úspěšný rozvoj České republiky je nutné obnovit zemědělskou a potravinovou soběstačnost!

Možnosti dalšího rozvoje českého zemědělství a potravinářství, a to ve vazbě na návrh Evropské komise na zformování Společné zemědělské politiky EU na léta 2020 – 2027, o kterém se nyní diskutuje v rámci Evropské unie – to byly hlavní body programu XXVII. sněmu Agrární komory ČR, který se uskutečnil v neděli 12. května v Brně.

Členové Sněmu přirozeně jednali i o dalších otázkách, které naše zemědělce a potravináře zejména zajímají, ať již jde o dvojí kvalitu potravin či jejich snahu o návrat k soběstačnosti v produkci řady živočišných komodit, která v řadě případů klesla i pod 50 % objemu prodávaných potravinářských produktů. Ostatně význam nedělního jednání Sněmu Agrární komory ČR potvrdili svojí účastí i předseda vlády ČR Andrej Babiš, vicepremiérka a ministryně financí Alena Schillerová a ministr zemědělství Miroslav Toman.

Jako host byl na jednání Sněmu Agrární komory ČR pozván i Bohumír Dufek, který je předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO). Faktu, že byl na jednání Agrární komory ČR také pozván, jako předseda zemědělských odborů, jsme využili k tomu, že jsme mu položili několik otázek v rámci našeho rozhovoru, který právě zveřejňujeme.

*Takže, o čem Sněm Agrární komory ČR vlastně jednal a k jakým závěrům dospěl?

Jak jste již naznačili v úvodu tohoto rozhovoru, naprosto zásadní otázkou, která zajímá české a moravské zemědělce a potravináře je, jak bude vypadat konečné znění Společné zemědělské politiky (SZP) po roce 2020, tedy dokumentu, který v hlavních rysech stanovuje a vymezuje prostor, v němž se mohou naši zemědělci v následujících letech, to je do roku 2027, pohybovat a produkovat své zemědělské a potravinářské výrobky a prodávat je na našem, ale i evropském, potažmo i světovém trhu. Nedivte se tedy, že otázka, jak budou formulovány jednotlivé kapitoly SZP je nejvíce zajímá. Přirozeně, že mají k některým návrhům, které Evropská komise předložila do textu přijímaného dokumentu, vážné a zásadní výhrady. Právě o těchto věcech se během zasedání hovořilo. K nejvážnějším výhradám patří ono navrhované zastropování dotací na plochu, a to pro velké farmy se zdůvodněním, že podpora je určena především malým a rodinným farmám. To se týká zejména České republiky, neboť například ve srovnání s rodinnými farmami v sousedním Rakousku, by nás toto zastropování poškodilo. Druhým hlavním tématem současné doby je i dvojí kvalita potravin.

*O čem na jednání Sněmu Agrární komory ČR hovořil premiér Andrej Babiš?

Především poukázal na skutečnost, že od roku 2004, kdy jsme vstoupili do Evropské unie, jsme u nás postupně omezovali živočišnou výrobu, a to z důvodu, že zásady Společné zemědělské politiky, které byla přijaty v předchozích obdobích, vytvářely lepší konkurenční podmínky pro země původní EU15, než pro nově přijaté země, které vstoupily do EU po roce 2004. Výsledkem omezování živočišné výroby u nás, ke kterému docházelo tím, že se postupně vybíjela stáda dobytka a snižovaly se stavy vepřů a drůbeže, bylo, že jsme ztratili soběstačnost ve výrobě vepřového a drůbežího masa a v některých dalších komoditách.

Musím podotknout, že premiér Andrej Babiš se také věnoval i otázce, proč se v České republice tak masově šíří řada nepravd, které se týkají pěstování řepky u nás. Vždyť nejde jen o výrobu biopaliv, jak to někteří ekologové vykládají, ale řepka má i širší uplatnění na trhu.

*Dalším hlavním řečníkem byl prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek. Předpokládám, že zmapoval současnou situaci českých a moravských zemědělců a potravinářů. Čemu se nejvíce věnoval?

Rovněž konstatoval, že jsme v řadě živočišných komodit ztratili soběstačnost. Například ve výrobě vepřového masa se naše soběstačnost pohybuje na úrovni 36 až 38 %, u drůbežího masa je to 55 %, u vajíček 60 % a u mléka kolem 85 %. Nejde však jen o tyto cifry, které Zdeněk Jandejsek uvedl.

Prezident Agrární komory ČR se rovněž věnoval zásadní otázce, to je vývoji českého zemědělství po roce 2004, to je po vstupu do EU. V této souvislosti poukázal na některé důležité faktory, které situaci v našem zemědělství ovlivňují. Jednak potvrdil slova premiéra Andreje Babiše o dvojí kvalitě potravin, které jsou k nám dováženy prostřednictvím zahraničních obchodních řetězců. Dále se zaměřil na skutečnost, že původní státy EU15 si vytvořili ekonomické podmínky, které je zvýhodňují, oproti našim farmářům. Jde například o mnohem vyšší úroveň národních dotací, které jsou v řadě zemí původní EU15 zavedeny, což zpětně značně ovlivňuje konkurenceschopnosti českých farmářů prodávat své výrobky na jednotném evropském trhu. Právě složitá situace kolem dotací, vede nejen naše zemědělce, ale i některé farmáře v jiných zemích, k myšlence zrušit systém dotací, aby se tak vytvořilo rovnovážné postavení všech zemědělců v rámci evropského trhu. Bohužel, tato myšlenka není prozatím v EU průchodná. Zablokuje ji většinou Francie, případně i jiné velké státy.

*Jako předseda zemědělských odborů určitě máte na vývoj situace v našem zemědělství svůj názor. Mohl byste se o něj s našimi čtenáři podělit?

Plně souhlasím s tím, co na Sněmu Agrární komory ČR zaznělo z úst jeho členů. Především to byla otázka, že někteří představitelé EU prosazují názor zastropovat dotace velkým farmám, neboť EU má, podle nich, podporovat zejména malé a rodinné farmy. Ostatně, to se v našich médiích neustále propaguje a mnozí farmáři z rodinných firem vystupují s tím, je potřeba podporovat rozvoj malých a rodinných farem u nás, neboť jsou na tom finančně hůře než velké farmy, protože česká vláda, podle jejich názoru, přeje jen velkým firmám.

K tomu mohu říci podotknout, že je nesmysl kritizovat velké farmy, že mohou za vše, co je neblahého v našem zemědělství. Jak jsem již naznačil, v řadě západoevropských zemí, se mnohdy i skrytou formou podporují tamější farmáři, a to formou národních dotací. Ale musím k tomu dodat, že i na Západě si již uvědomují, že další rozvoj zemědělství vyžaduje velké ekonomické celky, které dokáží obstát v konkurenci na evropském trhu. Proto naši zemědělci považují návrhy ze strany orgánů EU na zastropování velkých farem za snahy omezit konkurenceschopnost našich farmářů.

Když se dnes podíváme na ekonomiku malých, rodinných farem, tak v podstatě dostávají finanční injekce od státu, aby v řadě případů nezkrachovaly, a aby jejich rodinní příslušníci, případně i několik zaměstnanců, které mají, nemuselo jít na úřady práce žádat o podporu. Taková je skutečnost. Ale v našich médiích neustále zaznívají hlasy o nutnosti podpory malých, rodinných farem.

*V ohlasech na jednání Sněmu Agrární komory ČR v našich médiích byl dán největší prostor slovům premiéra Andreje Babiše, která vyslovil na podporu pěstování řepky na našich polích. Skutečnosti, že je třeba vrátit České republice soběstačnost ve výrobě živočišných produktů, si však naše média téměř nevšimla. Jaký je váš názor na tuto záležitost?

Máte pravdu v tom, že žluté lány řepky je vidět z jedoucích automobilů. To asi dráždí naše ekology, kteří se tak proti nim ostře vyjadřují v médiích a tím matou i naši veřejnost. Mimochodem, podle statistiky Eurostatu, je řepka v České republice pěstována jen na necelých 17 % zemědělské plochy. Takže není hlavní plodinou u nás. Ale pro její pěstování hovoří fakt, že je pro naše zemědělce jednou z nejvýnosnějších komodit. Takže, nelze se divit, že ji pěstují.

Přitom je nutné si uvědomit, že největší boom v pěstování řepky vyvolalo rozhodnutí Evropské unie o povinných přídavcích do biopaliv. Vždyť si všichni pamatujeme, jak tuto myšlenku EU ve své době propagovala. Zároveň k tomu mohu dodat, že v pěstování řepky vidí čeští zemědělci možnost ekonomicky uspět na evropském trhu, který je velice nekompromisní. Ostatně, kdyby přestali řepku pěstovat, tak by je na trhu v EU nahradil někdo jiný.

Ještě jsem si vzpomněl na jeden argument našich zemědělců. Vždyť mnozí ekologové bojují proti používání palmového oleje. Ten se však musí něčím nahradit. Právě řepkový olej může být tímto produktem. Má totiž velkou výhodu v tom, že má vysoký bod varu, a že se nepřepaluje.

Tito ekologové často také argumentují, že pěstování řepky je značně náročné na živiny a chemické postřiky. Jestliže český zemědělec dá v gramáži zhruba jedno kilo živin do půdy, tak v Nizozemí či v Belgii dají tamější farmáři do půdy šest kilo živin. Stačí tato fakta srovnat!

Před časem jsme také navrhovali, aby se smíchala s krmnou směsí štěpka a poté se tato směs zahrabala do půdy. Důvodem byl fakt, že takto vzniklá hmota by vodu v půdě držela delší dobu, než je tomu dnes. Tehdy se však někteří ekologové proti tomu postavili a tak na náš nápad již nedošlo.

Když se člověk zamyslí selským rozumem, přijde na to, že „nápadům“ některých ekologu je nutné se postavit a proti nim předložit naše rozumné protinávrhy. Vždyť stačí si vzpomenout, na kampaň za úsporu energií, která vytvořili v České republice silnou vrstvu solárních baronů, kterým přispívá český stát ročně 40 miliardami korun na jejich solární elektrárny, a které většinou vyrostly na polích, na zemědělské půdě. Ostatně dnes se prosazuje myšlenka solární panely umisťovat na domech a dalších objektech i hospodářského charakteru, tak jak to běžně dělají v sousedním Německu. Zkrátka, stačí se nad vším zamyslet a nepropadat panice, že hrozí okamžitý zánik přírody, jak někteří ekologové rádi nahlas, a zejména v médiích, vytrubují.