Bohumír Dufek: BUDOUCNOST ČESKÉHO ZEMĚDĚLSTVÍ A VENKOVA JSOU SPOJENÉ NÁDOBY

Výsledkem společenské a ekonomické transformace našeho zemědělství počátkem 90. let minulého století a zejména po vstupu do EU v roce 2004 bylo, že rostlinná výroba si i nadále udržuje dobrou konkurenceschopnost v rámci  EU, zatímco v živočišné výrobě nastal obrovský propad. Projevilo se to tak, že v základních živočišných komoditách již řadu let nejsme soběstační. Takže se k nám v současné době dováží zhruba 50 % hovězího a vepřového masa. Zároveň se dováží také drůbež, ale i ovoce a zelenina.

O nepříliš radostné situaci v českém zemědělství, jsme hovořili s Bohumírem Dufkem, předsedou Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů ČR (OSPZV – ASO ČR).

Analýza, která nepotěší

Bohumír Dufek poukázal na analýzu Zemědělského svazu ČR (ZS ČR),  z počátku roku 2017, z níž vyplývá, že největším problémem českého zemědělství v posledních letech je nízká výkupní cena mléka a vepřového masa, dovoz zahraničních produktů a nedostatek mladých pracovníků v zemědělství.  Zároveň jako správný odborář neopomněl zdůraznit, že problémem jsou i nízké mzdy. Analýza rovněž upozorňuje, že české potraviny jsou nahrazovány dovozem ze zahraničí. Obchodníci u nás ve velkém prodávají přebytky ze svých mateřských zemí a podíl některých českých výrobků v obchodní síti se podle odhadu v průměru propadl již pod 50 %. V komoditě mléka jsme zatím soběstační, ale podíl tuzemských producentů na spotřebě mléka a mléčných výrobků se snižuje. Zatímco dovozy rostou od vstupu ČR do EU na téměř trojnásobek! V soběstačnosti ve vepřovém mase zaostáváme za průměrem EU. V ČR vyrobíme pouze 55 % vepřového masa, které spotřebujeme. Od vstupu do EU klesly stavy prasnic o 63 procent. Farmy, které ukončily činnost, se jen těžko obnovují zejména z důvodu extrémní náročnosti při povolovacích procesech, které doprovázejí zahájení a následný provoz chovů.

České zemědělství potřebuje mladou krev

Analýza zároveň upozorňuje na nízký počet absolventů zemědělských oborů, který nepostačuje na pokrytí volných pozic po těch, kteří odcházejí do důchodu. Podíl pracovníků v českém zemědělství nad 45 let podle šetřeni u právnických osob činí většinu, tedy 63 procent. Přitom v celé české ekonomice  je tento podíl 40 %. Zemědělský svaz ČR na to reagoval projektem „Zemědělství žije“, který je zaměřený na osvětu mezi mládeží  a snaží se ji získat pro práci v zemědělství. Bohumír Dufek k tomu poznamenal, že „ člověk se v živočišné výrobě zkrátka nedá plně nahradit automatizací a roboty.“

Úspěšné kolektivní vyjednávání

Dufek zdůrazňuje, že velkým problémem českého zemědělství jsou samozřejmě i nízké mzdy. A právě na růst mezd se zaměřují zemědělské odbory včetně ochrany oprávněných zájmů pracovníků. Odbory šly do vyjednávání kolektivní smlouvy vyššího stupně s požadavkem na zvýšení mzdových tarifů o 8,11 procenta. Nakonec se s vedením Zemědělského svazu ČR a Českomoravského svazu zemědělských podnikatelů podařilo vyjednat kolektivní smlouvy, které garantují růst mzdových tarifů pro rok 2018 o 6,1 procenta. „Ve srovnání s navýšením pro rok 2017, kdy tarify stouply v průměru o 3,79 %, jde o výrazný úspěch. Podnikatelé si uvědomují potřebu stabilizace pracovních sil v zemědělství a to je dobře,“ pochvaluje si předseda Bohumír Dufek.

Debata o Společné zemědělské politice po roce 2020

I  když ještě nevypršela platnost Společné zemědělské politiky Evropské unie (SZP) na léta 2014-2020, na pořadu dne je diskuse, jak bude vypadat tato politika po roce 2020 a jak vysoká bude podpora českých zemědělců z fondů národních prostředků v rámci státního rozpočtu.

Bohumír Dufek upozornil, že Agrární komora ČR, jakožto vrcholný orgán českých zemědělců, vyvíjela v posledních letech mnohem důraznější tlak na ministerstvo zemědělství a na českou vládu, aby podpora z národních zdrojů byla vyšší. Stačí si porovnat rozpočty zemědělství členských zemí EU, jako je Francie, Nizozemí, Německo, Rakousko, Dánsko a další, jejichž vlády podporují kromě prostředků ze státním rozpočtu své zemědělce i skrytou formou z jiných zdrojů.

Na čem stojí pilíře zemědělské politiky Unie

Pokud jde o Společnou zemědělskou politiku EU, ta má v současné době dva hlavní pilíře. Z prvního pilíře jsou vypláceny přímé platby, jejichž výše se zjednodušeně řečeno zpravidla odvíjí od velikosti obhospodařované plochy. V rámci druhého pilíře jsou potom podporovány oblasti s přírodním znevýhodněním, ekologické zemědělství, zachováni chráněných druhů živočichů apod. Především však jde o investice do infrastruktury a modernizace zemědělských podniků. V Evropské komisi však začíná převládat názor, že je zapotřebí, aby evropské zemědělství bylo do budoucna „zelenější“, úspornější a odpovědnější k životnímu prostředí. Proti tomu budou logicky protestovat státy  jako Francie a Nizozemsko, což jsou čistí příjemci financí v rámci Společné zemědělské politiky. Podle odborníků tento zápas o další charakter SZP může trvat až tři roky. První kolo diskusí o charakteru SZP po roce 2020 odstartovala Evropská komise letos v lednu.

Naši zemědělci mají vlastní představy

Představy samotných zemědělců ohledně reformy jsou na rozdíl od úředníků a ekologických aktivistů konkrétnější a reálnější. Místo přímých plateb za dodržovaní postupů příznivých pro klima a životni prostředí (greening) mohou zemědělci dostat dotaci například na čističky vzduchu v chovech prasat nebo na modernizaci postupu zpracování kejdy způsobem, který zajistí nižší úniky čpavku. Pro zachování konkurenceschopnosti evropského zemědělství a zaměstnanosti na venkově je důležité, aby při  snížení zátěže zemědělství na životni prostředí byla současně zachována, nebo dokonce zvýšena produkce potravin. Podle představitelů Agrární komory ČR by měl první pilíř působit minimálně jako nástroj stabilizace příjmů prvovýrobců. Ostatně celá členská základna Agrární komory ČR tuto debatu ostře sleduje. Čeští zemědělci jsou pro zachování přímých plateb a jejich poskytování skutečně hospodařícím zemědělcům a nepoškozování velkých zemědělských podniků. Patří sem i podpora znevýhodněných oblastí v návaznosti na chov hospodářských zvířat, jehož intenzita je v ČR nižší v porovnání se západními zeměmi, a také „ozeleňování“ zemědělství přes investice a modernizaci, nikoli přes direktivy z EU a omezování produkce. Stanoviska českých zemědělců hodlá Agrární komora ČR prosazovat nejen u ministerstva zemědělství ČR, ale především   v Evropské komisi a Evropském parlamentu.

Zemědělské odbory nezahálejí

Na obhajobě zájmů českých zemědělců a pracovníků v zemědělství se osobně podílí i Bohumír Dufek, který je kromě funkce předsedy Odborového svazu pracovníků zemědělství a výživy-ASO ČR zároveň i členem Evropského hospodářského a sociálního výboru a v jeho rámci také členem speciální sekce pro potraviny. „Spolupracujeme s vedením Agrární komory ČR, která si uvědomuje, že za české zájmy nestačí v Bruselu lobbovat osamoceně. Proto svoji politiku prosazuje i ve spojení s ostatními nevládními zemědělskými organizacemi zemí Visegrádské čtyřky a v dalších zemích EU na Balkáně či v Pobaltí“, říká Dufek. Jeho slova potvrzuje setkání agrárních komor Česka, Polska, Slovenska, Estonska, Litvy a Chorvatska  (uskutečnilo se v březnu 2017 v Bratislavě),  které v rezoluci požadují zachování spravedlivých podmínek pro zemědělce ve všech státech Evropské unie.

Venkov potřebuje rozvoj živočišné výroby

Podle Bohumíra Dufka je přijatý program rozvoje venkova pro české zemědělce významný v tom, že napomáhá zaměstnanosti na českém venkově, což je velmi důležité z hlediska jeho dalšího fungování. „V uplynulých letech jsme zaznamenali úbytek pracovních sil v zemědělství, který vedl i ke ztrátě pracovních příležitostí na vesnicích i v jiných oborech. Mladší obyvatelé vesnic začali hledat práci ve městech a řada z nich se do měst i přestěhovala.  Snížení zaměstnanosti vedlo  k poklesu přepravy lidí za prací, takže se snížila dopravní obslužnost mezi jednotlivými obcemi. To  má vážné ekonomické důsledky nejen pro občany, kteří na venkově zůstali, ale i pro stát. A opět jsme u podpory živočišné výroby, neboť právě živočišná výroba nejvíce přispívá k udržení zaměstnanosti na venkově. Z toho vyplývá, že budoucnost venkova a českého zemědělství jsou spojené nádoby.“ zdůraznil závěrem předseda Bohumír Dufek.

Miroslav Svoboda