Předseda Asociace samostatných odborů (ASO) Bohumír Dufek v úterý navštívil ministryni práce a sociálních věci Janu Maláčovou, kterou seznámil s postojem odborů k řadě důležitých pracovních a sociálních otázek, které se týkají nejen našich občanů, ale i všech obyvatel v Evropské unii.
Po ukončení jejich rozhovoru jsme požádali předsedu ASO Bohumíra Dufka, aby nám průběh tohoto rozhovoru charakterizovala a proto jsme mu také položili několik otázek, na které nám odpověděl, a nyní vám přinášíme jeho odpovědi.
Co bylo na programu vaší úterní návštěvy u ministryně práce a sociálních věcí Jany Maláčové?
Na podzim loňského roku vznikla nová Evropská komise, která by měla spravovat Evropskou unii v letech 2020-2027. V jejím čele stojí německá politička Ursula von der Leyenová, která, jako předsedkyně nové Komise, vyhlásila jako cíl dalšího vývoje EU především růst evropského hospodářství, dále otázku zaměstnanosti a stanovení minimální evropské mzdy.
Právě otázka stanovení evropské minimální mzdy je záležitostí, o které se ve vrcholných orgánech EU, to je v Komisi, ale i v Evropském parlamentu, diskutuje již určitou dobu. Zejména v loňském roce se tato diskuse dostala na stůl různých orgánů EU. Mohu to plně potvrdit, protože jsem za Českou republiku členem Evropského hospodářského a sociálního výboru, což je poradní orgán Evropské komise, a tam se o této otázce rovněž v loňském roce hovořilo a diskutovalo. Mimochodem, o možnosti stanovit evropskou minimální mzdu se oficiálně hovořilo již na jaře loňského roku, kdy ještě před květnovými volbami do Evropského parlamentu, tuto otázku nastolil tehdejší a také i nynější místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. Podle vyjádření předsedkyně Komise Ursuly von der Leyenové, které přednesla ve své úvodní nástupnické řeči, lze tudíž předpokládat, že se touto otázkou bude Komise, ale také i další orgány EU, nadále zabývat.
Vraťme se k mé původní otázce, jaká byla reakce ministryně Jany Maláčové k možnosti stanovit evropskou minimální mzdu v rámci celé EU?
Musím zde podotknout, že ministryně Jana Maláčová důrazně prosazovala zvýšení minimální mzdy pro letošní rok v České republice, což, jako odbory, oceňujeme. I když je sama ochotna tuto myšlenku, tj. stanovení evropské minimální mzdy, podpořit, musí se pro to rozhodnout celá vláda ČR, čili vládní koaliční partneři – hnutí ANO a ČSSD. Je celkem jasné, že o tomto záměru Evropské unie určitě naše vláda bude jednat, ale je otázkou, kdy se k tomu dostane. V této chvíli nelze předpokládat, jak tato záležitost dopadne, to je zdali vláda bude mít souhlasné či nesouhlasné stanovisko k danému problému. Za odbory, tj. za Českomoravskou konfederaci odborových svazů (ČMKOS) a Asociaci samostatných odborů (ASO), mohu říci, že vyvíjíme osobní iniciativu, kdy se našim vládním představitelům snažíme vysvětlit, jak je tato otázka důležitá pro ekonomiku České republiky. Takže, posléze uvidíme, jaký postoj naše vláda nakonec zaujme.
Jaký bude postoj a postup odborů v případě záporného či kladného stanoviska vlády ČR?
V případě záporného stanoviska vlády ČR nezbyde nic jiného, než abychom naše ministry dále přesvědčovali o tom, že stanovení evropské minimální mzdy je pro naši republiku ekonomickým přínosem. Rozhodne-li se vláda ČR pro kladné stanovisko, potom nastane etapa, kdy premiér a jednotliví ekonomičtí ministři budou o správnosti této myšlenky přesvědčovat své ministerské partnery, a to přímo v Bruselu u Evropské komise, a současně i v Radě Evropy na úrovni premiérů a jednotlivých ministrů členských zemí EU. Právě při těchto jednáních by měli své protějšky, o potřebě jejího stanovení, přesvědčit.
To asi nebude jednoduché, vždyť minimální mzda byla zavedena ve 22 členských státech z 28, počítáme-li Velkou Británii jako členský stát ještě v minulém roce…
Máte pravdu. Většina zemí se k minimální mzdě přiklonila, ale nenajdete ji v Itálii, Rakousku, v Dánsku, ve Švédsku, ve Finsku a na Kypru. Zároveň mohu dodat, že minimální mzdu nemá ani jedna z kandidátských zemí EU, tj. Severní Makedonie, Srbsko, Turecko, Albánie a Černá Hora.
Faktem je, že v rámci diskuse o zavedení evropské minimální mzdy se nehovoří o tom, že by byla jednotná minimální mzda pro všechny státy EU. To prostě z ekonomického hlediska nejde. Proto v diskusi v rámci orgánů EU vítězí názor, že každá členská země by měla svoji vlastní minimální mzdu, která byla vypočítána a také i schválena na základě místních podmínek daného státu EU. Ostatně tuto myšlenku již na jaře loňského roku podpořil i francouzský prezident Emmanuel Macron.
Když už hovoříme o politické podpoře evropské minimální mzdy ze strany předních politiků EU, chci ještě poznamenat, že například místopředseda Evropské komise Frans Timmermans loni hovořil o tom, že by evropská minimální mzda měla být na úrovni 60 % mediánu. Což je termín pro výši mzdy, která je, na rozdíl od „klasické mzdy“ očištěna od výše mezd lidí s nejvyššími příjmy. K tomuto názoru se ovšem, jako odbory, nepřikláníme. Podle nás by měla být minimální mzda i nadále stanovena, tak jak to platí dosud, to je v poměru k průměrné mzdě. Zatím to platí ve většině evropských zemí, které zavedly minimální mzdu.
Jak se tedy pohybuje výše minimální mzdy v jednotlivých zemích EU?
Ze zpráv evropských orgánů, o nichž jsme také hovořili na různých jednáních Evropského hospodářského a sociálního výboru, případně jsem získal přímo při mých návštěvách orgánů EU v Bruselu, vyplývá, že v roce 2019 nejvyšší minimální mzdu v EU mělo Lucembursko s 2071 eury, což je asi 53.800 korun pro nekvalifikovanou pracovní sílu. Na druhém místě bylo Irsko (1656 eur) a na třetím je Nizozemsko (1616 eur), další v pořadí následují Belgie a Německo. Na opačném konci žebříčku jsou země střední a východní Evropy. Minimální mzda v pěti z nich v roce 2019 nedosahovala ani 500 eur. Nejhůře jsou na tom s 286 eury Bulhaři, následují Lotyšsko a Litva (430 eur), Rumunsko (445) a Maďarsko (463).
Ovšem, zde musím, jako odborář, zároveň upozornit na skutečnost, že je zapotřebí vzít do úvahy i další proměnné, k nimž patří například zdanění a sociální odvody z minimální mzdy. Zatímco například v Belgii, která má minimální mzdu čtvrtou nejvyšší v EU, dostane zaměstnanec jen o 4,25 procent méně čistého, než činí hrubá mzda, v České republice si, podle zprávy Nadace Eurofound, stát si „přivlastní“ celých 31 procent, což je páté nejvyšší zdanění v EU. Před námi jsou v tomto směru jen Litva, Rumunsko, Maďarsko a Švédsko. Česká republika je na druhou stranu zemí, kde bere minimální mzdu naprosté minimum lidí, to je asi dvě procenta populace. Ale, minimální mzda ovlivňuje i výši ostatních mezd. V tom spočívá její význam, což odbory uvědomují.
Když už hovoříme o minimální mzdě, chtěl bych se ještě vrátit k mé předchozí poznámce o tom, že některé státy EU nezavedly minimální mzdu. Překvapivě jsou mezi nimi i skandinávské země, které jsou jinak známy svými propracovanými sociálními systémy. Jejich argument spočívá v tom, že v rámci kolektivního vyjednávání jsou schopny prosadit do kolektivních smluv přijatelné mzdy, aniž by do toho zasahoval stát. Zkrátka, potvrzuje se tím fakt, že ekonomiky každé jednotlivé členské země EU jsou rozdílné a proto se, jako odbory, přikláníme také k názoru, že evropská minimální mzda se musí stanovit v každé členské zemi EU zvlášť, a to podle místních podmínek.
Z toho, co jsme si zde řekli o možnosti zavedení evropské minimální mzdy, vyplývá, že to asi nebude záležitost pro období jednoho či dvou let. Jak to odhadujete vy?
Čeká nás období, kdy bude nutní tuto otázku posoudit ze všech možných úhlů pohledu na tuto otázku. Zvláště bude nutné posoudit ekonomické dopady jednotlivých kroků, které EU při jejím zavádění čekají, a to nejen na úrovni orgánů EU, ale i jednotlivých členských států EU. Právě proto jsem v úterý, jako předseda Asociace samostatných odborů, navštívil ministryni práce a sociálních věcí Janu Maláčovou s tím, že jsme hovořili o tom, že ministerstvo práce a sociálních věcí by se logicky mělo ujmout gesce přípravy podkladových materiálů pro tuto diskusi, která nás, při projednávání této otázky v tripartitě a posléze ve vládě a parlamentu, čeká.
Miroslav Svoboda