Vystoupení předsedy ASO Bohumíra Dufka na Závěrečné konferenci EFFAT projektu Posilování sociálního dialogu v zemědělsko-potravinářském sektoru, konané 4. března ve Varšavě v Polsku.
Z uvedené směrnice vyplývá požadavek, aby národní systémy stanovování minimální mzdy umožňovaly všem pracovníkům přiměřenou minimální mzdu, a to ať už ve formě zákonné minimální mzdy nebo mezd stanovených v kolektivních smlouvách.
A kromě toho zajistit pravidelnou aktualizaci minimálních mezd. V České republice byl institut minimální mzdy zaveden v roce 1991, a to zákonnou formou. Pravidla a postup stanovení minimální mzdy jsou uvedeny v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění.
A výše minimální mzdy byla vždy výsledkem každoročního složitého jednání vlády, odborů a zástupců zaměstnavatelů. Proto také docházelo k tomu, že v některých letech představoval nárůst minimální mzdy jen několik stokorun a někdy ani to ne. Situace v nárůstu minimální mzdy začala být příznivější přibližně od roku 2016. Ale stále v porovnání s ostatními členskými státy EU, zejména ekonomicky vyspělejšími, nedosahovala takové úrovně, která by zabezpečila všem zaměstnancům základní životní standard.
V zájmu narovnání tohoto stavu, a také splnění požadavků stanovených směrnicí EU ve vztahu k minimální mzdě, ustavilo v roce 2024 Ministerstvo práce a sociálních věcí expertní pracovní skupinu, ve které byli zastoupeni vedle pracovníků ministerstva zástupci dvou zaměstnavatelských svazů a zástupci dvou odborových centrál. Tato pracovní skupina začala pracovat na příprava transpozice uvedené směrnice do české legislativy.
Tato odborná pracovní skupina doporučila stanovit pro určení výše minimální mzdy valorizační mechanismus. Tzn., že minimální mzda se stanovuje jako součin predikce průměrné mzdy v národním hospodářství pro příslušný kalendářní rok a koeficientu, který stanoví vláda nařízením na následující dva roky.
Při určování koeficientu vláda musí zohlednit analýzu základních povinných kritérií přiměřenosti minimální mzdy, tj. kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady, obecnou úroveň mezd a jejich rozdělení, tempo růstu mezd, dlouhodobou vnitrostátní míru produktivity a její vývoj.
Záměrem tohoto valorizačního mechanismu je zajistit předvídatelný nárůst minimální mzdy na základě stanovené, a se sociálními partnery projednané, cílené relace minimální a průměrné mzdy.
Cílem je dosažení relace minimální mzdy k průměrné mzdě ve výši 47 % do roku 2029. Podíl na průměrné mzdě by tak měl být každý rok rovnoměrně zvyšován o 1,2 procentního bodu.
Uvedený valorizační mechanismus byl v roce 2024 zakotven novelou do zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kde je také stanoveno, že koeficient pro výpočet minimální mzdy se stanoví nařízením vlády po projednání v Radě hospodářské a sociální dohody vždy na období 2 let.
Minimální mzda nebude moci podle valorizačního mechanismu klesnout, a to ani v případě poklesu průměrné mzdy. Konkrétní výši predikce průměrné hrubé mzdy vyhlásí Ministerstvo financí každoročně svým Sdělením. Konkrétní výši minimální mzdy vypočtenou na základě u vedeného postupu vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně svým Sdělením.
Na základě toho bylo v roce 2024 přijato Nařízení vlády ČR o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026.
Minimální mzda pro rok 2025 byla stanovena ve výši 20 800 Kč.
A pro rok 2026 pak ve výši 22 400 Kč, tzn. nárůst o 1 600 Kč.
A pro roky 2027 a 2028 se bude schvalovat nové nařízení a může případně dojít ke změně koeficientu.
Podle MPSV podíl minimální mzdy na průměrné hrubé mzdě postupně roste z 41,2 procenta v roce 2024 na přibližně 42,2 procenta v roce 2025, a v roce 2026 se očekává růst na 43,4 procenta. Podíl by měl každoročně růst přibližně o 1,2 procenta, aby v roce 2029 dosáhl cílových 47 procent.
Minimální mzdu v Česku přímo pobírá zhruba 120 tisíc lidí, tedy asi 3 procenta zaměstnanců. Mohlo by se zdát, že jde o zanedbatelnou skupinu, která výkon ekonomiky neovlivní. To je však omyl. Minimální mzda funguje jako „spodní kotva“ celého mzdového systému. Její růst tlačí nahoru i zaručené mzdy v dalších profesích a celkově zvyšuje mzdové náklady firem.
A to se týká také zemědělského rezortu.
V kolektivních smlouvách vyššího stupně, které jsou každoročně uzavírány mezi Odborovým svazem pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO ČR) a Zemědělským svazem ČR, případně se připojí i Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, jsou vždy dohodnuty minimální mzdové tarify ve 12 tarifních stupních. A minimální mzdový tarif v 1. tarifním stupni (pro nejjednodušší pomocné práce) je vždy ve výši minimální mzdy.
A od minimálního mzdového tarifu v 1. tarifním stupni se odvíjejí částky mzdových tarifů v dalších stupních. A ty už jsou předmětem náročného vyjednávání s podnikatelskými svazy.
Tak například v KSVS pro rok 2025 bylo dosaženo mzdového nárůstu za celou tarifní stupnici o 5,74 %. A v KSVS pro rok 2026 pak byl dohodnut mzdový nárůst o 1000 až 1600 Kč.
Pravidlem také bývá, že při ukládání KSVS na Ministerstvu práce a sociálních věcí žádáme o rozšíření její účinnosti na ostatní ekonomické subjekty v rezortu zemědělství podle CZ-NACE u Českého statistického úřadu.