Premiér Andrej Babiš a předseda ASO Bohumír Dufek dnes jednali o státní energetické koncepci, situaci ve zdravotnictví a o úrovni mezd zahraničních, ukrajinských pracovníků!

Předseda vlády ČR Andrej Babiš dnes přijal k jednání šéfa druhé největší odborové centrály u nás – předsedu Asociace samostatných odborů Bohumíra Dufka. Na programu jejich schůzky byly tři základní okruhy otázek a problémů, které se týkají dalšího vývoje České republiky a života našich občanů.

Nejprve hovořili o současné situaci v oblasti energetiky, a to z hlediska postupného útlumu uhelných zdrojů, což se dotýká stávající platnosti či případných změn Státní energetické koncepce a s tím souvisejícím vznikem Uhelné komise České republiky.

Druhým tématem byla situace ve zdravotnictví. Vždyť zdravotnické odbory se stále stěžují na to, že české zdravotnictví je ve srovnání se zahraničím podfinancované.

Třetím okruhem, který předseda ASO Bohumír Dufek nastínil, jsou mzdy zahraničních, ukrajinských pracovníků, které jsou o 20 % vyšší, než mzdy kmenových, českých zaměstnanců, což vyvolává napětí mezi zaměstnanci.

O čem konkrétním jste premiérem Andrejem Babišem jednali, pokud jde o Státní energetickou koncepci?

Než vám přesně odpovím na vaši otázku, tak musím připomenout, o jaký problém jde, pokud jde o případné změny ve Státní energetické koncepci ČR, jak se nyní v médiích občas uvádí. Když to vezmu z historického hlediska, tak předchozí vláda ČR v roce 2016 schválila aktualizovanou Státní energetickou koncepci ČR. Hlavním důvodem pro její schválení před čtyřmi roky bylo, že je potřeba jasně artikulovat priority a strategické záměry státu v rámci sektoru energetiky a poskytnout tak investorům, občanům a státní správě stabilitu v dnešním turbulentním a dynamickém období.

Platná energetická koncepce se ještě ani pořádně nezačala naplňovat, a už se před časem začaly u nás ozývat hlasy volající po její revizi. Mimochodem, byly to tehdy hlasy z nejvýznamnějších míst české energetiky, to je z polostátní společnosti ČEZ. V současné době k tomu musím připočítat i tlaky z jiných míst, ať již jde o myšlenky razantního přechodu od uhelných zdrojů energie k obnovitelným zdrojům, jak slyšíme v Bruselu, zejména s připravovanou koncepcí činnosti Evropské unie na příštích sedm let.

To se přirozeně odráží i v tom, že i v České republice, některé instituce a zejména jejich činitelé a zaměstnanci v médiích razí myšlenky, že má Evropská komise pravdu, když chce v roce 2050 přejít k nulové variantě uhlíkové stopy. Nic proti této myšlence. Teoreticky je správná. Ale z praktického hlediska je zapotřebí, a to si říkáme my, jako odboráři, vidět svět v širších souvislostech, nikoliv jen z čistě ekologického hlediska. I tyto tendence, které prosazuje EU, je zapotřebí dát do určitých dimenzí dalšího vývoje společnosti, ekonomiky a rozvoje průmyslu. Proto jsem, jako předseda Asociace samostatných odborů dnes jednal s premiérem Andrejem Babišem a byl jsem ráno i u vicepremiéra a ministra průmyslu a obchodu Karla Havlíčka (zprávu o jednání jsme již vydali na portálu Odbory.info).

Takže, jaký je názor premiéra Andreje Babiše, pokud jde o tendence urychleně zavírat uhelné elektrárny a co nejrychleji budovat obnovitelné zdroje?

Víte, když se řekne obnovitelné zdroje, tak se musí naprosto přesně vědět, jaké zdroje vlastně můžete na území České republiky budovat. U nás někteří lidé okamžitě nastartovali solární boom a všichni víme, k čemu to nakonec vedlo, k obrovským ziskům těch, kteří si je postavili. Přičemž se to promítlo i do cen elektrické energie. Také, na rozdíl od severní části Německa, nelze masově postavit větrné elektrárny. Vodní zdroje jsou omezené. Proto také získává na významu myšlenka opřít se o jadernou energetiku ve vyšší míře než dosud. Proto také v současné době se připravuje výstavba pátého jaderního bloku v JE Dukovany a zároveň se zvažuje i příprava vybudování dalšího bloku v JE Temelín.

Pokud jde o postupný útlum uhelných elektráren, tak před několika dny byla ustavena Uhelná komise, která má pro Českou republiku projednat a zvážit všechny souvislosti, které vyplývají z postupného ústupu od hnědého i černého uhlí a s tím související změnou energetického mixu, k němuž postupně dojde.

S premiérem Andrejem Babišem jsme se shodli, že Státní energetickou koncepci, jak, byla před několika roky schválena, je zapotřebí udržet v té podobě, jak existuje. Jestli však bude nutné některé její části změnit, a to na základě vývoje, k němuž může v rámci EU, potažmo i ve světě, dojít, tyto změny je zapotřebí posoudit ze všech hledisek. Vláda ČR, jak poznamenal premiér Andrej Babiš, to přirozeně udělá. Ovšem přihlédne ke všem aspektům, jichž se to týká.

Podle mého názoru je zapotřebí, aby komise nenavrhovala nějaké ukvapené závěry, například po nějaké mediální kampani, kterou občas zažíváme. Jestli se rozhodne, že se příslušná uhelná elektrárna odstaví, tak by to mělo být posuzováno tak, že se nejprve zhodnotí, jaký přínos má tato elektrárna pro daný region, což se týká zejména severních Čech. Myslím tím nejen z hlediska zaměstnanosti v regionu, ale i jejího vlastního přínosu pro energetickou soustavu. Ponechány by měly být především ty energetické zdroje, které mají vysokou energetickou účinnost a jsou schopny rekonstrukce, která jejich životnost prodlouží, a to při dosažení rentability výroby elektrické energie z těchto zdrojů.

Jaký je rozdíl mezi uhelnými elektrárnami a obnovitelnými zdroji, pokud jde o rentabilitu výroby?

Mimochodem Česká republika platí v průměru na 1 MWh nejvyšší dotace na obnovitelné zdroje v Evropě. K tomu musíme vzít do úvahy prostý fakt, že když odstavíte například 1 MWh výkonu elektrické energie z uhelné elektrárny, tak jej prostě nemůžete jen tak nahradit 1 MGW elektrárny z obnovitelných zdrojů, v našem případě nejpravděpodobněji ze solární elektrárny. Protože koeficient výtěžnosti mezi uhelnou a elektrárnou z obnovitelných zdrojů činí 1,8, což je téměř dvojnásobek. Načež tedy nevíme, jaká bude cena elektřiny z těchto zdrojů například za 10 let. To vše je nutné posoudit, až se bude rozhodovat o odstavení příslušné uhelné elektrárny.

Druhým bodem diskuse premiéra Andreje Babiše byla situace ve zdravotnictví. Co byste k tomu řekl?

Zdravotnické odbory pomalu každý rok upozorňují vládu ČR o tom, že situace ve zdravotnictví není dobrá. Hovoří o tom na jednáních tripartity. Prostřednictvím tiskových konferencí informují naši veřejnost. V těchto týdnech by měla vláda ČR schválit návrh státního rozpočtu pro rok 2020, kdy jednou z jeho kapitol je i zdravotnictví. Přirozeně, že ještě než vláda ČR předloží návrh státního rozpočtu pro příští rok k projednání a schválení do Poslanecké sněmovny PČR, budeme o něm jednat i na tripartitě, neboli na jednání Rady hospodářské a sociální dohody ČR.

Takže, logicky jsem se zajímal, jaký je postoj premiéra Andreje Babiše k této situaci, kdy zdravotnické odbory tvrdí, že zdravotnictví u nás je podfinancované. Jenom připomenu, že u nás jde do zdravotnictví finanční částka ve výši necelých 7 % HDP, zatímco průměr zemí OECD činí 9 % HDP, přičemž v západoevropských státech EU je to obvykle 9 až 11 % HDP. Stejně tak chci upozornit, že v červnu zdravotnické odbory, tedy i Lékařský odborový klub – Svaz českých lékařů (LOK-SČL) spolu s Asociací českých a moravských nemocnic s poskytovateli domácí péče nedohodly se zdravotními pojišťovnami na zajištění potřebných úhrad na zajištění těchto zdravotnických služeb.

Proto jsem otázku situace ve zdravotnictví nastolil při dnešním jednání s premiérem Andrejem Babišem. Zeptal jsem se ho, jaká je dlouhodobá koncepce zdravotnictví a jak bude vypadat jeho financování v příštím roce, když neexistuje dohoda mezi zdravotními pojišťovnami a nemocnicemi a poskytovateli zdravotní a domácí péče. Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch mne ujistil, že peněz na pokrytí těchto zdravotnických služeb by mělo být dostatečné množství. Na základě údajů ze zdravotnických odborů, mám o tomto ujištění určité pochybnosti. Takže si počkám na jednání tripartity, až se bude projednávat kapitola zdravotnictví a pana ministra zdravotnictví se zeptám, jak jsou tyto služby zajištěny.

Třetím okruhem otázek, o kterém jste hovořili, byla otázka vyšších mezd agenturních pracovníků z Ukrajiny, než jsou mzdy kmenových, to je českých zaměstnanců. O čem konkrétním jste hovořili?

Jde totiž o to, že vláda ČR nedávno schválila, že ukrajinští pracovníci, kteří do České republiky přicházejí jako agenturní zaměstnanci, mají zaručený mzdový příjem ve výši 1,2 násobku mzdy kmenového zaměstnance, to je českého zaměstnance. Takže v praxi to vypadá tak, že má ve skutečnosti o 20 % vyšší mzdu, a to za naprosto stejnou práci. To přirozeně vytváří sociální napětí ve vztahu českých zaměstnanců k ukrajinským pracovníkům. Prostě se diví, jak je možné, že budou brát více než oni, když na pracovišti dělají úplně totéž. Jenom, jako odborář připomenu, že v rámci evropských odborů se otevřeně hovoří o tom, že by pracovníci ze zahraničí měli brát stejný obnos peněz za tu samou práci, jako ti zaměstnanci v dané zemi, v níž jsou momentálně zaměstnáni.

Musím také říci, že Asociace samostatných odborů na toto nesprávné rozhodnutí vlády ČR stále upozorňuje. Nesouhlasné stanovisko s tímto opatřením jsme naposledy vydali včera. Podle našeho názoru ministerstvo práce a sociálních věcí ČR v této oblasti své činnosti prostě nezvládá situaci a uvedené opatření jde proti zájmům našich zaměstnanců.

Mimochodem, chci také říci, že po vydání našeho nesouhlasného stanoviska, k nám na centrálu přišla řada mailů od lidí ze základních organizací, kteří proti této nespravedlnosti, to je vyššímu ohodnocení ukrajinských pracovníků, protestují. Podle toho, jak jsem četl jejich obsah, myslím si, že nezůstane jen u mailových protestů. Objevují se v nich výzvy k zorganizování různých protestních akcí. Takže, nechci strašit veřejnost, ale v lidech uzrává rozhodnutí s tím něco udělat. Proto by také mohl pro vládu ČR nastat i horký podzim. Měla by si to včas uvědomit a vyslyšet názor našich zaměstnanců.

Miroslav Svoboda