Stanislav Vavřík
Tak máme po volbě předsedy ČMKOS a ten, který neuměl nebo nevěděl nebo nechtěl nebo byl prostě jen lajdák připlacení členských příspěvků, jak se nám snažil namluvit, už zase je zpět. Alespoň doufám, že celému jejich sněmu ukázal potvrzení, že zaplatil příspěvky. A také doufám, že tím také všem členům odborů řekl, kolik vlastně bere za svoji funkci. Tedy přesně to, co se snažil utajit.
Nakonec nevím, proč by právě předseda ČMKOS neměl svým členům říci, co za svoji práci pro ně, bere. Přece jako předseda odborového hnutí je placen z příspěvků odborářů. Nakonec by to bylo i správné – ať členové posoudí, zda za tu práci třeba není málo placen. Nakonec i plat ministrů je také znám, stejně jako předsedy vlády.
Nemyslím, že se něco takového stalo a že nový pan předseda před svojí volbou oznámil, kolik že měl platit a kolik že to chtěl ušetřit.
Myslím, že jeho volba k ničemu dobrému nepovede. Ještě štěstí, že ČMKOS jako střechová organizace odborů je pouze příspěvková organizace, které žije z toho, kolik jí jednotlivé odborové svazy poskytnou. To by mohlo být určitou ochranou před tím, aby nepokračovala obvyklá praxe odvety pro ty, kteří neprojevili dostatečnou loajalitu předsedovi. O tom, že tam určitá odveta , se dá soudit s velkou jistotou.
Celá taškařice s bývalým a staronovým předsedou bohužel ukázala, že odbory jsou dnes čímsi jako papírovým čertem. Také děti strašíme čertem.
Byl to staronový předseda, kdo to dovedl k takovému stavu. Dokázal snad tento papírový čert někoho v posledních dvou letech – za této asociální vlády – někoho zastrašit. Vždyť to byla na všech tiskovkách po jednání tripartity v podstatě selanka. Pravda, někdy zaznělo jakési bububu. Ovšem Josef se s Petrem či Marianem, či dokonce se Zbyňkem snadno dohodli, že je to jen takové divadýlko pro naivní diváky.
Mnozí si jistě vzpomínají na frašku s prezidentskou volbou. Předseda – absolvent Aspenu – vskutku nezklamal. S tragickým výrazem všem sdělil, že přece nepůjde proti jiné absolventce Aspenu. Inu papírový čert, jak ze žurnálu.
Kdysi koloval dopis o tom, že pan staronový předseda, který určitou dobu nebyl předsedou a jeho pověření k funkci zaniklo, si přesto užíval všechny požitky včetně platu, ačkoli na to neměl žádný právní nárok. Na čem se asi tak usnesl odborový sněm? Že to tak je v pořádku? Z čeho to vlastně přátelé odboráři zaplatí? Kdyby se taková věc stala jinde – třeba i v rozpočtové organizaci, pak by taková organizace musela vyplacené peníze vrátit a musela by je uplatňovat vůči tomu, kdo je užíval neoprávněně.
V odborech je to jinak. Sice se pak staronový předseda rád rozčiluje nad nespravedlností světa, ale v tomto případě přece nemůžeme být troškaři. Vše je promlčeno. A takové odbory chtějí někoho poučovat o tom, jak se mají spravedlivě vyplácet mzdy atd.?
Stručně řečeno – takového předsedu odborů si může každá vláda jen přát. Sice občas zaštěká, ale to bude vše. Vždyť přece má tolik másla na hlavě, že může už jen mlčet. Koho chce tento člověk poučovat.
Jedno je jisté. Odbory se po tomto extempore pana staronového předsedy staly ještě slabší. Jakou autoritu si postavily do svého čela?
Byla to však jejich volba. Tak jim přejme, ať si to náležitě užijou…