František Hovorka
Neplacení členských příspěvků odborářského bosse Středuly otevřelo další etapu poklesu prestiže českých odborů v naší společnosti.
Bylo to jenom lajdáctví, jak on tvrdí? Jeho členství přece zaniklo a přitom on dělal rozhodnutí jménem ČMKOS a dál je řídil, jako by se nic nedělo.
To má minimálně dva momenty. Jak je možné, že v odborové struktuře nejsou žádné kontrolní mechanizmy, které by upozornily, že někdo neplatí členské příspěvky a že mu zanikne členství, když do určitého termínu nezaplatí.
Pak je tam ten druhý – osobní moment. On to opravdu nevěděl, anebo to věděl? Doufal, že se na nic nepřijde a nějak se to usmlouvá. Zlé jazyky tvrdí, že pravděpodobně to bylo i proto, že nechtěl, aby se vědělo, jaký je jeho plat, neboť výše příspěvku se odvíjí od výše platu.
Nechci nikomu sahat do svědomí a tak jen doufejme, že to bylo tak nějak od každého trochu.
Daleko nejvážnější je celkový dopad éto kauzy na celé odborové hnutí. Josef Středula je známá postava v české politice. Skoro pokaždé ve svých vystoupeních rozdával rady, jak by se co mělo dělat. Radil premiérům, radil ministrům a dokonce i prezidentovi Zemanovi. Jak chce po tomto svém lapsusu ještě někomu rozdávat rady? Jakou váhu budou mít rady od člověka, který si neumí zamést před vlastním prahem – jak se lidově říká?
A pak je tu ona kandidatura na prezidenta. Naprostý propadák. Při něm přece zcela ztratil tvář svým doporučením podporovat D. Nerudovou. Jen ona byla v jeho očích prý „jedinou přijatelnou kandidátkou“. A tato přijatelná kandidátka jen o pár měsíců později označila výhrady odborů k vládním daňovým balíčkům za poplašnou zprávu. Prý tyto výhrady odborů – mimochodem naprosto správné a odůvodněné, jak ukazuje současný vývoj – prý ani nemohl vypracovat ekonom.
Co dodat? Snad jen to, že absolvent Aspenu přece nemůže jít proti jinému absolventu Aspenu. Je nakonec i těžké si představit, aby absolvent Aspenu stál na barikádě bojů za vyšší mzdy či lepší pracovní podmínky. Tomu se přece v Aspenu neučí…
To zcela zásadní na celé kauze je ztráta důvěry. Něco se zde rozbilo. Rozbitá váza se dá slepit, ale už nikdy to není to, co to bylo na počátku. Tady jde o něco daleko většího. Důvěra mezi lidmi se slepit nedá, takové lepidlo na světě nenajdeme.
Odbory se nemohou vrátit do doby před touto kauzou. Musí s ní žít, čím více se budou snažit zamést to pro koberec, vrátit se zpět, tím více budou ztrácet důvěru. Někdo tu lhal a kde je jistota, že to nestane i v budoucnosti.
Marná sláva – pokud si někdo myslí, že se na to zapomene. Nezapomene. Bude to tady s vámi odboráři pořád.
Je šance začít znovu, ale jen s lidmi, kteří touto aférou nesou pošpiněni. Odbory mají své místo ve společnosti, o tom nechybujme. Musí to však být odbory, které mají nezpochybněnou pověst. To však musí být v jejich vedení noví lidé. Jinak to nejde.
Jak se říká – nikdy nevstoupíš do stejné řeky. A to platí i pro ČMKOS.