Čeští zemědělci prodávají jablka za osm korun, Češi je kupují až za 30. Předseda Asociace samostatných odborů Bohumír Dufek je nespokojen s jednáním obchodních řetězců, které neúměrně zdražují potraviny a vytvářejí tlak na dodavatele. Rozhodl se proto spolu s redakcí podívat nejen na současná čísla ohledně jídla, ale i na minoritní akcionáře ČEZu a na obchod s Čínou a Tchaj-wanem.
Stálou podstatou ohledně potravin podle něj zůstává, za jaké ceny prodávají své zboží zemědělci a za jakou se pak objeví na českých pultech. „Řekl jsem to i na Tripartitě a požádal jsem premiéra, aby na základě zákona o cenách situaci řešil. Abychom byli upřímní, zkusím to zjednodušit, čeští zemědělci dodávají hlavně vejce, brambory, mléko a část kuřecího a vepřového, jinak se vše ostatní do České republiky dováží, protože české zemědělství snížilo svoji výrobu právě z důvodu velkého tlaku, který způsobují markety cenami na českém trhu,“ vysvětlil Dufek, mimo jiné i odborník na zemědělství.
Čeští zemědělci se tak podle něj ocitají pod tlakem zahraničních obchodů dotovaných domácími vládami a supermarketům stačí sáhnout pro zboží napříč Evropou. „Je špatně, když chceme snížit uhlíkovou stopu, abychom ze Španělska dováželi rajčata, když se pěstují na Moravě. Brambory prodávají zemědělci za 5 korun, a když budu slušný, tak na pultě jsou od 15 korun výše. A nemusím se bát říci, že mimo sezónnost atakují i třicetikorunovou hranici,“ porovnal. Jablka například dodávají pěstitelé už v přepravce za 8 korun za kilo a markety nabízejí kilo za 30 korun i více, záleží však na ročním období.
Dufek: Nenajdu komoditu, kterou by Češi platili ve slušné ceně
A česká výroba klesá. Vepřové maso, kterého Česká republika před 25 lety vyráběla 110 procent, nyní vyrábí 42 procent. „Výroba drůbežího masa dělá kolem 60 procent a u vajec tvoříme 90 procent české spotřeby. Přestože stojí vejce kolem 2,40 až 2,80, za což je dodávají čeští zemědělci, v obchodě je jejich cena 5,50 a více – tedy stoprocentní marže, což je samozřejmě nemorální. Ale tady se musím ohradit i vůči českému státu. Máme zákon o významné tržní síle, aby čeští zemědělci netahali za kratší konec, a zákon o cenách. Kontrolní orgány ale nekonají a mně se to nelíbí. Na Tripartitě jsem vyzval premiéra a ministra zemědělství, aby se na to podívali. Poslední dobou se navíc zvýšila i cena cukru a věřím, že Česká republika začne narovnávat cenotvorbu, protože nenajdu žádnou potravinářskou komoditu, kterou by čeští občané platili ve slušné ceně,“ upozornil Dufek s tím, že ani nemluví o ostatních komoditách, jako jsou datové služby, benzín, nafta, plyn nebo elektřina, které vnímá mezi nejdražšími v celé Evropě.
„Český občan je jen otloukánek. My jsme si zřídili stát, a místo aby sloužil nám, tak nás dere ze všech stran a ještě se diví, že se nám to nelíbí. Krachují hospody a restaurace, pro které je v tuto chvíli největší chybou zrušení stravenek pro zaměstnance a jejich nahrazení paušálem. Dnes je to hodnoceno statistickým úřadem, že Češi nejvíce šetří na potravinách – tam, kde stravenky zrušili a převedli je na hotové peníze, nenechávají peníze v restauracích, jak nám tvrdili při rušení stravenek, ale investují je do rodiny,“ zdůraznil. Nenapomáhají prý ani pivovary, kdy se v hospodě prodává obyčejná desítka za 30 korun, zatímco v marketu za 15 korun. „Dvanáctku si dáte v hospodě za 50 až 60 korun. Kdo by chodil na tak drahé pivo? A chtít za smažený sýr s bramborami v restauraci 180 korun je nehoráznost a neodpovídá to realitě,“ poznamenal. Vadí mu rovněž, že čeští zemědělci jsou i přes zákon diskriminováni, což se běžně děje při prodeji – včetně různých obstrukcí, kdy je zvýhodňováno zahraniční zboží.
Čína jako druhý největší dovozce po Německu
Bohumír Dufek také v číslech srovnal obchod České republiky s Čínou a Tchaj-wanem. Předně zdůraznil, že pokud jde o telefonát zvoleného prezidenta Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou, český prezident, ale i kdokoli z českých občanů, si může zavolat, kam chce, a Čína do toho nemá co mluvit. „Druhá věc je, jakým způsobem Česká republika rozumí tomu, co říká Čína o takzvané jedné Číně. Samozřejmě nehovoří o nějakých jiných republikách, ale o jedné Číně. Pokud jde o obchod, tady jsou určitá čísla. Celkový export dosahuje 3900 miliard korun, z toho do Číny může směřovat kolem 50 miliard, což je o něco více, než jedno procento našeho exportu,“ popsal.
Naopak do České republiky se dováží za 3950 miliard korun zboží, a z toho čínský dovoz dělá asi 560 miliard korun. „Druhý největší dovozce po Německu je samozřejmě Čína. Když to máme srovnat, tak český vývoz na Tchaj-wan tvoří 5,4 miliardy korun, a dovoz z Tchaj-wanu do Česka byl naposledy 28 miliard. Dalo by se říci, že polovina byl dovoz počítačů a další elektroniky. Jsem toho názoru, že čísla vypovídají jasně,“ porovnal odborář. Dále by uvítal, aby bylo možné vyrábět čipy v České republice, nikoliv je dovážet ze zahraničí.
Dufek se navíc domnívá, že by česká vláda měla vykoupit minoritní akcionáře ČEZu a získat celou energetickou společnost do vlastnictví státu. Zdůraznil, že výroba kilowatthodiny elektřiny stojí od 25 do 50 haléřů – podle druhu výroby. „Pokud jde o výrobu elektřiny v České republice, drtivá většina Čechů může být na jedné straně pyšná, že vyrábíme daleko více elektřiny, než stát spotřebuje, to je veliké plus. Máme také velmi tolerantní obyvatelstvo, které je schopno v rozhádaném světě vstřebat výstavbu atomových elektráren, ale na druhé straně jsou zde velice nespokojení občané proto, jak se nakládá s touto komoditou. Absolutní chybou Topolánkovy vlády bylo, že jsme etablovali výrobu elektřiny na lipské burze,“ připomněl odborář s tím, že Česko mohlo obchodovat elektřinu na pražské burze, posílit tak její komoditní důležitost a stejně dodávat energii do Německa.
Vykoupit akcie ČEZ
„Lipská burza nese obrovské zdražení. Neustále se tady hovoří o trhu, ale v tuto chvíli volný trh neexistuje, a je jedno, co kdo bude říkat. Jestliže dokáže na lipské burze deset firem hrát s cenou elektřiny v celé Evropě, pak nejde o stabilní trh,“ řekl Bohumír Dufek a připomněl obranné mechanismy na burzách akciových. „Pokud se ceny na akciovém trhu zvýší neúměrně, s touto komoditou se přestane obchodovat. To se ale neděje na energetické burze,“ poznamenal s tím, že česká elektřina přechází přes lipskou burzu jen účetně a zvedá cenu.
Za další obrovskou chybu považuje, že Česká republika nebyla v Evropské unii proti obchodování s emisními povolenkami. „Tady mělo z Česka jasně zaznít právo veta, a i když vím, že se to vetovat nedalo, mělo být jasně řečeno, že s emisními povolenkami se obchodovat nemůže,“ zdůraznil. Dufek připomněl, že jejich cena se pohybuje od pěti až do 90 eur, což s sebou nese velké problémy. Za elektrickou energii vyrobenou stejnými postupy a ve stejné elektrárně bez modernizace musí Češi platit dvojnásobné ceny. Evropské povolenky tedy nemají vliv na to, jestli elektrárny investují do pořízení nebo likvidace CO2 – nepomáhají tedy ekologicky ani finančně.
Důrazně proto doporučil získat všechny akcie ČEZu, tak jako například ve Francii. „Dnes je potřeba jednoznačně říci, že nejen za emisní povolenku, ale i za to, že Česká republika nezastropovala cenu energií u výrobců, tvrdě platíme. Jedinou cestou je vykoupit všechny akcionáře, aby se stát stal 100% vlastníkem ČEZu, a modelovat cenu podle toho, jak stát uzná za vhodné. Cena může být dvojí – jedna pro občany České republiky, a za druhou cenu lze energii vyvážet,“ doporučil a vyzval k přípravám. „Jestliže navrhují, že by se stát měl postarat o minoritní akcionáře, musí se to udělat na valné hromadě. Už nyní by měli začít a připravovat vše, aby na valné hromadě mohlo padnout rozhodnutí, že ČEZ vykoupí minoritní akcionáře, aby od pololetí mohl ČEZ fungovat za jiných podmínek,“ dodal Dufek.
Parlamentní listy