Vystoupení předsedy ASO Bohumíra Dufka na Závěrečné konferenci EFFAT projektu Posilování sociálního dialogu v zemědělsko-potravinářském sektoru, konané 4. března ve Varšavě v Polsku.
Z uvedené směrnice vyplývá požadavek, aby národní systémy stanovování minimální mzdy umožňovaly všem pracovníkům přiměřenou minimální mzdu, a to ať už ve formě zákonné minimální mzdy nebo mezd stanovených v kolektivních smlouvách.
A kromě toho zajistit pravidelnou aktualizaci minimálních mezd. V České republice byl institut minimální mzdy zaveden v roce 1991, a to zákonnou formou. Pravidla a postup stanovení minimální mzdy jsou uvedeny v zákoně č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném znění.
A výše minimální mzdy byla vždy výsledkem každoročního složitého jednání vlády, odborů a zástupců zaměstnavatelů. Proto také docházelo k tomu, že v některých letech představoval nárůst minimální mzdy jen několik stokorun a někdy ani to ne. Situace v nárůstu minimální mzdy začala být příznivější přibližně od roku 2016. Ale stále v porovnání s ostatními členskými státy EU, zejména ekonomicky vyspělejšími, nedosahovala takové úrovně, která by zabezpečila všem zaměstnancům základní životní standard.
V zájmu narovnání tohoto stavu, a také splnění požadavků stanovených směrnicí EU ve vztahu k minimální mzdě, ustavilo v roce 2024 Ministerstvo práce a sociálních věcí expertní pracovní skupinu, ve které byli zastoupeni vedle pracovníků ministerstva zástupci dvou zaměstnavatelských svazů a zástupci dvou odborových centrál. Tato pracovní skupina začala pracovat na příprava transpozice uvedené směrnice do české legislativy.
Tato odborná pracovní skupina doporučila stanovit pro určení výše minimální mzdy valorizační mechanismus. Tzn., že minimální mzda se stanovuje jako součin predikce průměrné mzdy v národním hospodářství pro příslušný kalendářní rok a koeficientu, který stanoví vláda nařízením na následující dva roky.
Při určování koeficientu vláda musí zohlednit analýzu základních povinných kritérií přiměřenosti minimální mzdy, tj. kupní sílu zákonných minimálních mezd s ohledem na životní náklady, obecnou úroveň mezd a jejich rozdělení, tempo růstu mezd, dlouhodobou vnitrostátní míru produktivity a její vývoj.
Záměrem tohoto valorizačního mechanismu je zajistit předvídatelný nárůst minimální mzdy na základě stanovené, a se sociálními partnery projednané, cílené relace minimální a průměrné mzdy.
Cílem je dosažení relace minimální mzdy k průměrné mzdě ve výši 47 % do roku 2029. Podíl na průměrné mzdě by tak měl být každý rok rovnoměrně zvyšován o 1,2 procentního bodu.
Uvedený valorizační mechanismus byl v roce 2024 zakotven novelou do zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, kde je také stanoveno, že koeficient pro výpočet minimální mzdy se stanoví nařízením vlády po projednání v Radě hospodářské a sociální dohody vždy na období 2 let.
Minimální mzda nebude moci podle valorizačního mechanismu klesnout, a to ani v případě poklesu průměrné mzdy. Konkrétní výši predikce průměrné hrubé mzdy vyhlásí Ministerstvo financí každoročně svým Sdělením. Konkrétní výši minimální mzdy vypočtenou na základě u vedeného postupu vyhlásí Ministerstvo práce a sociálních věcí každoročně svým Sdělením.
Na základě toho bylo v roce 2024 přijato Nařízení vlády ČR o koeficientu pro výpočet minimální mzdy v roce 2025 a 2026.
Minimální mzda pro rok 2025 byla stanovena ve výši 20 800 Kč.
A pro rok 2026 pak ve výši 22 400 Kč, tzn. nárůst o 1 600 Kč.
A pro roky 2027 a 2028 se bude schvalovat nové nařízení a může případně dojít ke změně koeficientu.
Podle MPSV podíl minimální mzdy na průměrné hrubé mzdě postupně roste z 41,2 procenta v roce 2024 na přibližně 42,2 procenta v roce 2025, a v roce 2026 se očekává růst na 43,4 procenta. Podíl by měl každoročně růst přibližně o 1,2 procenta, aby v roce 2029 dosáhl cílových 47 procent.
Minimální mzdu v Česku přímo pobírá zhruba 120 tisíc lidí, tedy asi 3 procenta zaměstnanců. Mohlo by se zdát, že jde o zanedbatelnou skupinu, která výkon ekonomiky neovlivní. To je však omyl. Minimální mzda funguje jako „spodní kotva“ celého mzdového systému. Její růst tlačí nahoru i zaručené mzdy v dalších profesích a celkově zvyšuje mzdové náklady firem.
A to se týká také zemědělského rezortu.
V kolektivních smlouvách vyššího stupně, které jsou každoročně uzavírány mezi Odborovým svazem pracovníků zemědělství a výživy – Asociace svobodných odborů (OSPZV-ASO ČR) a Zemědělským svazem ČR, případně se připojí i Českomoravský svaz zemědělských podnikatelů, jsou vždy dohodnuty minimální mzdové tarify ve 12 tarifních stupních. A minimální mzdový tarif v 1. tarifním stupni (pro nejjednodušší pomocné práce) je vždy ve výši minimální mzdy.
A od minimálního mzdového tarifu v 1. tarifním stupni se odvíjejí částky mzdových tarifů v dalších stupních. A ty už jsou předmětem náročného vyjednávání s podnikatelskými svazy.
Tak například v KSVS pro rok 2025 bylo dosaženo mzdového nárůstu za celou tarifní stupnici o 5,74 %. A v KSVS pro rok 2026 pak byl dohodnut mzdový nárůst o 1000 až 1600 Kč.
Pravidlem také bývá, že při ukládání KSVS na Ministerstvu práce a sociálních věcí žádáme o rozšíření její účinnosti na ostatní ekonomické subjekty v rezortu zemědělství podle CZ-NACE u Českého statistického úřadu.
Druhým doporučením Směrnice EU členským státům bylo zajistit příznivé prostředí a podmínky pro sociální dialog včetně kolektivního vyjednávání, a to v souladu s vnitrostátními právními předpisy nebo zvyklostmi, a po konzultaci a v úzké spolupráci se sociálními partnery.
Cílem bylo dosažení vyšší míry pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami a usnadnit výkon práva na kolektivní vyjednáváni o stanovování mezd.
A každý členský stát, v němž míra pokrytí kolektivními smlouvami nedosahuje hranice 80 %, má vytvořit po konzultaci se sociálními partnery akční plán na podporu kolektivního vyjednávání.
V České republice dle dostupných statistických zdrojů dosahuje míra pokrytí kolektivními smlouvami pouze cca 35 %.
Proto expertní pracovní skupina ustavená na Ministerstvu práce a sociálních věcí, ve stejném složení jak při práci na úpravě minimálních mezd, pracovala na vytvoření Akčního plánu na podporu kolektivního vyjednávání.
Tento akční plán má charakter tzv. „živého dokumentu“, protože se počítá s tím, že by měl být pravidelně a nejméně každých pět let přezkoumán a případně dle potřeby přepracován.
Do akčního plánu byly zapracovány projednané podněty sociálních partnerů, u kterých byl společná shoda, a byly roztříděny do jednotlivých okruhů.
Okruh č. 1
Zlepšení dostupnosti dat o kolektivním vyjednávání pro účely vykazování pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami a pro zaměření dílčích aktivit akčního plánu.
V současné době je pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami monitorováno výběrovým šetřením v rámci Informačního systému o průměrném výdělku, který zpracovává společnost Trexima.
Úplné monitorování pokrytí kolektivními smlouvami by mělo být zajištěno prostřednictvím Jednotného měsíčního hlášení zaměstnavatelů (JMHZ). Sociální partneři budou na základě datového výstupu z JMHZ provádět analýzu pokrytí zaměstnanců kolektivními smlouvami a formulovat priority a aktivity sociálního dialogu.
Okruh č. 2
Zvýšení finanční podpory sociálním partnerům za účelem zvýšení jejich kapacit v podpoře kolektivního vyjednávání.
Finanční podpora sociálních partnerů v oblasti kolektivního vyjednávání je realizována prostřednictvím dvou právních titulů:
- Příspěvek na podporu sociálního dialogu na celostátní, odvětvové nebo krajské úrovni dle § 320a písm. a) zákoníku práce
- Operační program Zaměstnanost (OPZ+) – výzva č. 03_23_058 – Podpora a posílení dialogu sociálních partnerů
Okruh č. 3
Informační webový portál na podporu kolektivního vyjednávání
V současné době není jednotný zdroj informací o sociálním dialogu a kolektivním vyjednávání a informace jsou umístěny na různých místech.
Asociace samostatných odborů jako odborová centrála, která je členem odborové delegace v RHSD a její zástupci jsou členy výše zmíněné expertní pracovní skupiny, nabídla jako platformu pro stanovený cílový obsah odborový webový portál „Odbory.info“.
Sociální partneři se ale shodli, že vhodnou platformou by byl nový webový portál na podporu kolektivního vyjednávání, který by byl napojen na existující informační kanály MPSV a také existující informační kanály ÚV ČR.
Okruh č. 4
Zpracování analýzy překážek v práci pro výkon odborové činnosti
Z druhé odborové centrály ČMKOS přišel podnět, že stávající úprava překážek v práci v § 203 zákoníku práce neumožňuje odborovým organizacím náležitě plnit jejich úlohu, protože odborovým funkcionářům není pro účely reprezentace zaměstnanců a pro vedení kolektivního vyjednávání zajištěno adekvátní pracovní volno pro tyto účely, což limituje kapacitu odborových organizací.
Expertní skupina se neshodla na konkrétních legislativních opatřeních pro úpravu překážek v práci pro výkon odborové činnosti, ale shodla se na tom, že problematiku je přínosné v rámci akčního plánu důkladně analyzovat.
Okruh č. 5
Analýza praktického fungování zákona o kolektivním vyjednávání
Expertní skupina se na svém jednání shodla, že zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání je nutné modernizovat a přizpůsobit aktuálním potřebám kolektivního vyjednávání v aktuální realitě kolektivního pracovního práva.
Okruh č. 6
Zajištění stálého fungování expertní pracovní skupiny
Sociální partneři se dohodli, že tato expertní pracovní skupina bude ustavena jako permanentní a bude se scházet pravidelně nebo dle skutečné potřeby, a to za účelem aktualizace přijatého prvního akčního plánu a vyhodnocování jeho naplňování
Diskutována byla i jiná témata, na kterých však nepanovala v rámci expertní pracovní skupiny shoda. Např.:
- „černý pasažér“ a rozličné formy povinnosti podílet se na nákladech kolektivního vyjednávání i ze strany zaměstnanců, kteří nejsou členy odborové organizace,
- zohlednění uzavřené kolektivní smlouvy v rámci zadávání veřejných zakázek,
- praktické problémy kolektivního vyjednávání při pluralitě odborových organizací realizovaného na základě novelizovaného § 24 zákoníku práce,
- a zejména – opětovně začlenit do nezdanitelných částí základu daně členské příspěvky člena odborové organizace (do přijetí balíčku minulé vlády činila tato nezdanitelná část základu daně max. 3000 Kč).
Uvedený Akční plán na podporu kolektivního vyjednávání byl schválen vládou ČR, ale nebyl schválen Radou hospodářské a sociální dohody ČR.
Na tomto Akčním plánu se podíleli také dva zástupci OSPZV-ASO ČR, kteří byli předsednictvem Asociace samostatných odborů nominováni jako členové expertní pracovní skupiny při MPSV.